Vláda a Parlament
Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.
(slib člena vlády, Ústava ČR, Hlava III, čl. 69)
Parlamentní demokracie
Vláda České republiky stojí podle Ústavy na samém vrcholu výkonné moci. To znamená, že zástupci vlády zodpovídají za každodenní řízení státu i státní správy a uvádějí přijaté zákony v praxi. Nicméně vláda se vždy odpovídá Parlamentu. Ten je hlavním nástrojem občanů pro ovlivňování věcí veřejných. Skládá se ze dvou komor: Poslanecké sněmovny a Senátu.
O tom, jakou vládu budeme mít, rozhodujeme my, občané, v demokratických volbách do Poslanecké sněmovny (dolní komory Parlamentu). Strana nebo koalice stran, která získá většinu hlasů, pak má možnost vládnout. Premiéra a ministry jmenuje do funkce prezident. Vláda pak sestává z premiéra (předsedy vlády), místopředsedů a ministrů. Zbylé strany ve Sněmovně zastávají funkci opozice a kontrolují vládu. Všichni zástupci v Parlamentu společně hlasují o zákonech, kterými se musíme řídit my všichni, včetně členů vlády. Pokud by takový princip neplatil, vláda by měla takřka neomezenou moc.
Na systému vyvažování moci, vzájemné kontroly a zejména diskuze volených zástupců je založena naše parlamentní demokracie.
Volbami to začíná
Podle naší Ústavy je zdrojem veškeré státní moci lid. Být politikem je proto především služba. Služba občanům, kteří si své zástupce zvolili, aby mohli žít důstojně, v bezpečí, v jistotě. Na to by politici neměli nikdy zapomenout, a rozhodně by si neměli brát své voliče jako rukojmí k protlačování vlastních zájmů. Ani politik zvolený většinou nemá právo krást a zneužívat moc. I on musí dodržovat zákony a pravidla. Demokracie totiž není jen vláda většiny, ale zejména také vláda práva. Vláda pravidel a spravedlnosti.
Demokracie je jediný systém, kde každý člen společnosti, i ten, kdo prohrál boj o moc nebo se o něj ani neucházel, má zajištěné právo být dál součástí celku a vyjadřovat se k tomu, jak se s jeho zemí nakládá. Projevuje se to například jako možnost kritizovat mocné bez jakéhokoli strachu a umlčování. Kritika politiků tak není neúctou k volbám, nýbrž naplněním našich základních práv. I po volbách je prostě potřeba, aby každý z nás bedlivě sledoval, koho to vlastně zvolil a zda vše funguje jak má.
Jak řekl Karel Kryl: V politiky se nevěří, politici se kontrolují
.
Vláda hnutí ANO
Andrej Babiš po vyhraných parlamentních volbách v roce 2017 nedokázal sestavit většinovou vládu. Proto mu bylo s rukou prezidenta Miloše Zemana umožněno vytvořit vládu menšinového charakteru společně s ČSSD. Důvěru Sněmovny se mu podařilo získat díky hlasům komunistů, což ve zkratce znamená, že naše současná vláda vznikla na základě podpory komunistické strany. Té strany, která zde vládla po 40 let tvrdou rukou totalitního nesvobodného režimu. Ovšem touto skutečností vládní příběh nekončí. Andrej Babiš se v době svého zvolení nacházel v obrovském střetu zájmů, který ve férové politice nemá co dělat a popírá tak veřejný zájem. A co více? Premiér je trestně stíhaný. Nestačí? Je na seznamu agentů StB. Pořád málo? Popíral závažnost epidemie covidu a zasloužil se tak o tisíce ztracených životů. A na závěr? Paktuje se s prezidentem Zemanem, který dokonce uvedl, že v případě potřeby zastaví premiérovo trestní stíhání.
Podívejte se na kauzy z posledních let a také na to, co s tím můžete dělat.