• Zobrazit samostatně

Milí spoluobčané!

U příležitosti 50. výročí mimořádného činu Jana Palacha se sejdeme ve středu 16. ledna 2019 v 18:00 hodin na Václavském náměstí u sochy sv. Václava. V 18:45 se vydáme tichým průvodem se světly na Staroměstské náměstí, kde akci pietně zakončíme (19:30-20:00). Svíčky a květiny s sebou. ❤️ Děkujeme za jakékoliv šíření události!

„Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.“

Pokud chcete pomoci uspořádat uctění památky a odkazu Jana Palacha i ve Vaší obci, registrujte se prosím ZDE. Nejde o nic složitého. Do 14/1 zpracujeme seznam a mapu zapojených obcí. Do 15/1 pak všechny signatáře informujeme, kde se co koná.

Protože jde o téma, u kterého platí, že méně slov je více, a že nejvíce řeknou ty nejprostší symboly, není k těmto strohým informacím co dodat. Vše další najdete na www.janpalach.cz. Děkujeme.

AKTUÁLNĚ: PROGRAM CELÉHO DNE na Václavském náměstí - ZDE.

• Zobrazit samostatně

Milí milionoví přátelé!

Sto let už se píše příběh naší republiky. Někdy malý, jindy velký, někdy smutný, jindy nadějný. Avšak pouhou polovinu z oněch sta let také příběh svobodný, skutečně demokratický. To je důležité poselství. Demokracie tu není sama od sebe a není to samozřejmost. Je to veliký civilizační výdobytek, který umožňuje lidem žít svobodně, o který se však musí neustále pečovat. Stojí na demokratických pilířích: moudrá vláda, spravedlivé soudy, jasné zákony; Ústava, občanská společnost, nezávislá média; dobrá vůle, slova i skutky.

Tyto demokratické pilíře jsou však samy o sobě křehké jako špejle, pokud nejsou založeny v něčem hlubším a pevnějším: v demokratických hodnotách. Nejdůležitější z nich jsou tyto tři: Laskavost, Kritické myšlení a Odvaha. Teprve tyto hodnoty jsou pravým fundamentem demokracie, protože právě ony dělají demokrata z každého, v jehož nitru se bezpečně usídlí. Bez těchto hodnot se nakonec jakákoliv demokratická instituce zhroutí. Demokracii totiž tvoří lidé – demokrati. Lékem na neduhy naší demokracie proto není nic jiného než znovunalezení vztahu k těmto kardinálním demokratickým hodnotám. Podívejme se na ně blíže.

1) LASKAVOST. Laskavost je nejoceňovanější lidskou vlastností. Laskaví lidé jsou vděční a spokojení. S laskavými lidmi je nám dobře. Laskavost čili lásky-plné jednání, je totiž lidskost sama. Je to péče a zájem o druhé i o přírodu, bytí nejen pro sebe, ale i pro druhé. Je to ona Masarykova humanita, o níž prohlásil: „Humanita je náš poslední cíl národní a historický, humanita je program český.“

2) KRITICKÉ MYŠLENÍ. Kritické myšlení – to je moderní výraz pro pravdu. Kritické myšlení je schopnost dobře se tázat a přemýšlet v souvislostech. Kritické myšlení je přesvědčení, že pravda existuje a že má smysl o ni usilovat. Kritické myšlení je jedinou skutečně účinnou obranou proti všem druhům manipulace a tzv. alternativních faktů, totiž lží. Kritické myšlení je nezbytné pro orientaci ve stále složitějším světě.

3) ODVAHA. Osobní odvaha čili hrdinství není absence strachu, nýbrž překonání tohoto strachu. Je to schopnost vykročit z vlastní komfortní zóny a překonat sám sebe. Odvaha je schopnost uvést myšlenky v čin. Je to schopnost převzít zodpovědnost za sebe i svět kolem sebe. Odvaha je opak lhostejnosti. Je to víra, že pro některé věci má smysl přinášet oběti nehledě na to, jak to dopadne.

Tyto tři hodnoty – laskavost, kritické myšlení a odvaha – jsou tím, na čem stojí demokracie. Aby však stavba pevně stála, musí být pohromadě vždycky všechny tři. Pokud nějaká z nich chybí, demokracie se nekoná. K čemu je totiž mít laskavou dobrou vůli i chápavou moudrost, co a jak vykonat, ale nemít odvahu to vykonat? Nebo k čemu je laskavost spojená s odvahou k činu, pokud jí chybí zdravý rozum a poznání? Vždyť cesta do pekla bývá dlážděna nejlepšími úmysly. A konečně k čemu je chytrost, jíž nechybí odvaha prosadit své plány, ovšem bez ohledu na druhé? Ano, k ničemu, a to jen v tom lepším případě.

A tak má-li v naší zemi skutečně hluboce zakořenit demokracie, musí nejprve v nás samých zakořenit laskavost, kritické myšlení a odvaha. Přijměme proto tyto tři hodnoty jako náš nový osobní i národní program pro příští stovku. Říkejme tomu programu třeba Hodnotové Česko. Ten program je velmi jednoduchý: Netvařme se jak kysela, nestarejme se pouze o sebe, nevěřme lhářům a strašidlům, važme si pravdy a vzdělanosti a neváhejme pro tyto hodnoty zvednout zadek a přinášet osobní oběti. Protože pravda sice vítězí, ale jen když si my dáme fušku. Protože smyslem demokracie je nakonec láska, neboť demokracie není nic jiného než snaha o uskutečnění společnosti láskyplných lidských vztahů. A protože pouze laskavostí vedené a odvážně prosazované kritické myšlení pravých demokratů může zvítězit nad lží a nenávistí. Pokud tu takových demokratů bude dost, bude naše demokracie zdravá a nezničitelná.

Ať žije laskavost, kritické myšlení a osobní odvaha! Ať žije Hodnotové Česko, Morava i Slezsko!

STÁHNOUT V PDF

• Zobrazit samostatně

• Zobrazit samostatně

Text byl publikován 22. 9. na Facebooku a rozvířil rozsáhlou diskuzi. Příznivci orbanizace Maďarska reagovali vesměs nevěcně urážením či tvrzením, že nerozumíme demokracii a že vítěz demokratických voleb si může stav země zařídit po svém. Jejich hlavním argumentem bylo, že Orbán Maďarsko brání před migranty. O to však podle nás vůbec ve sporu nejde. Migrace je jen zástupný problém a Orbánovi slouží jako rétorický trik, jímž ospravedlňuje faktickou likvidaci základních demokratických principů v Maďarsku, a kterým si přesto udržuje velkou voličskou přízeň.

Že je Babiš trestně stíhaný estébák? To je zanedbatelná maličkost oproti tomu, že se zhlíží v Orbánovi. Proč?

Představte si, že by nějaký bezskrupulózní populista nasliboval lidem hory doly, levnější elektřinu, levnější plyn, větší platy, větší důchody a nádavkem k tomu, že bude líp a že on ráj na zemi prostě zařídí, jen když ho lidi zvolí. A lidi ho zvolí. Má ústavní většinu v parlamentu. Co udělá člověk posedlý mocí? Dosadí si vlastní lidi do státní správy, ovládne justici pomocí umělého navýšení počtu členů Ústavního soudu, zlikviduje veřejnoprávní média, takže je skoro vyloučeno, aby se v nich ozval opoziční názor (stejně jako v drtivé většině celostátních rádií a deníků), obklopí se spřízněnými podnikateli, kterým začne přihrávat jedny obrovské prachy za druhými, sníží počet poslanců a změní volební zákony a volební okrsky tak, aby mu zůstala ústavní většina, i když mu klesne volební podpora. Děsivá představa? V Maďarsku skutečnost.

Navíc Orbán využil migrační krize z roku 2015 k vytvoření obrovského obrazu démonizovaného vnějšího nepřítele – hnusných migrantů řízených Sorošem, který má za cíl Maďarsko zničit, což ale náš populista nikdy nedopustí a národ před zkázou ochrání. Je tu však také vnitřní nepřítel: neziskové organizace označí populista za prohnilé pijavice a zrádce národa, který se snaží Maďarsko rozvrátit zevnitř a nastěhovat do něj celou Afriku.

Podtrženo sečteno: NÁŠ POPULISTA SI NAKONEC prostřednictvím 1) populistických slibů, 2) vytváření obrazu vnějších a vnitřních nepřátel, 3) obrovského strašení obyvatel 4) nabídky spásy (jedině já vás ochráním!) a 5) mocenského ovládnutí všech důležitých demokratických struktur (policie, justice, média, státní správa) ZAJISTÍ NAPROSTÝ MOCENSKÝ MONOPOL. Nikdo mu nemůže čelit. Země je jeho. Unesl stát. Justice je jeho, média jsou jeho, občanská společnost rozvrácena, lidi přestrašení z migrantů a u moci klientelistická klika bohatých kámošů. Institucionalizovaná korupce. Z demokracie zbyly už jen tzv. svobodné volby, jen o trochu více svobodné než v Rusku (co je to za svobodu voleb, když opoziční strany dostanou před volbami v televizi 5 minut a když všichni ostatní adorují vůdce, který nás brání před migranty?). Tohle je Maďarsko 2010-2018.

A právě kvůli tomuhle únosu státu („kvůli vážnému ohrožení hodnot Evropské unie“) se před týdnem Europarlament rozhodl zahájit s Maďarskem disciplinární řízení. A to naprosto oprávněně. Můžete hádat, co na to Orbán. Máte pravdu, zase šermoval migranty. Rozčiloval se, že zlá Unie upírá Maďarům svobodu a demokracii a že je nutí stát se zemí plnou migrantů. Naprostá zástěrka. Unie začala řízení nikoli s maďarskými občany, ale s Orbánem, který právě demokracii a svobodu v Maďarsku zlikvidoval. Kdyby Maďarsko chtělo dnes vstupovat do EU, nebylo by to ani možné, protože nesplňuje parametry liberální demokracie. Smutné je, že Maďarska se tohle řízení nakonec stejně nedotkne, protože zbavit hlasovacích práv či evropských peněz ho může jen jednomyslné rozhodnutí všech členských zemí EU. No a protože Polsko je na tom nyní velmi podobně jako Maďarsko, tak se podrží navzájem. A kdoví, jestli by Orbána nepodrželo i Česko, protože teď se dostáváme k jádru věci. Jak se postavili k tomuto napomenutí Maďarska čeští politici?

Tristně. Z 21 českých europoslanců se jich celá polovina postavila za Orbána. K nim se pak přidali takové persony jako Okamura, Foldyna a Klaus mladší, kteří se dokonce spolu sešli na jediné demonstraci (to muselo být něco), na níž zaznělo, že Maďarská vláda „jen plní svůj program“, „Maďarský postoj je i náš postoj“, „Orbán má právo spravovat si zemi, jak chce“ nebo že jde o novodobý Mnichov. Prezident Zeman označil hlasování proti Maďarsku za nedostatek solidarity.

Děsivé? Horší je, že k Orbánovi se hlásí i nejmocnější muž naší země, oligarcha, mediální magnát a premiér v jedné osobě Babiš. Europoslance za ANO, kteří hlasovali pro napomenutí Orbána, nazval „ZRÁDCI“ (někdo by mu měl připomenout, že takhle se o lidech se svobodným názorem hovořilo v dobách, kdy pan premiér docházel do konspiračních Estébé bytů). Máme se ale vůbec něčemu divit? Vždyť se jen stačí podívat na srovnání Orbána s Babišem.

1. Orbán slibuje hory doly, Babiš slíbí každé vesnici dálniční obchvat do dvou měsíců a koncertní síň k tomu.
2. Orbán dosadil své lidi do státní správy, Babiš také, a to dokonce bez důvěry Parlamentu.
3. Orbán ovládl média veřejnoprávní i soukromá, Babiš si nejvlivnější mediální dům rovnou koupil a veřejnoprávním médiím jde tvrdě po krku.
4. Orbán se obklopil klientelistickou sítí, Babiš tuto síť sám vlastní – je to jeho firma Agrofert, která inkasuje státní dotace ve velkém a prorůstá státní správou.
5. Orbán snížil počet poslanců a změnil volební zákony, Babiš chce snížit počet poslanců a změnit volební zákony (dosud pouze nemá tu ústavní většinu).
6. Orbán buduje obraz vnějšího nepřítele (migranti) a nabízí sám sebe jako spasitele. Záchrana Čechů před migranty tvoří den ode dne větší část Babišova programu.
7. Orbán vytvořil obraz vnitřního nepřítele – zrádcovských neziskovek a opozičních stran. Babiš právě začíná tažení proti neziskovkám a celý se udělal jen na křičení proti korupci a tradičním politikům, kteří prý kradou.

Nuže? Vypadá to, že Babiš se vlastně snaží o to samé, co provedl Orbán v Maďarsku – zajistit si naprostý mocenský monopol. Unést stát. A také on to dělá kombinací slibování, strašení, nabízení sebe sama jako jediného možného spasitele a ovšem také tvrdými mocenskými zásahy, jakmile dostane příležitost.

Možná si říkáte, že nám se přece nemůže stát to, co Maďarům. Jsme však my Češi v něčem lepší než Maďaři? Nejsme. Zatím jsme měli jen štěstí. Měli jsme štěstí, že přes naši zemi nevedla balkánská trasa. Přes Maďarsko totiž na rozdíl od nás skutečně prošly statisíce uprchlíků. 175 tisíc jich požádalo o azyl jen za rok 2015. Maďarsko vyhlásilo krizový stav. Možná si pamatujete šokující fotky tisíců uprchlíků bivakujících na hlavním nádraží v Budapešti. Dokážete si představit, jak by to dnes vypadalo v naší zemi, kdyby nějaký populista chytil takovou příležitost za pačesy, když u nás stačilo 12 přijatých migrantů na to, aby se do parlamentu dostalo 22 poslanců za polofašistickou SPD?

Takže. To, že se Babiš, Okamura, Klaus, Foldyna, Zeman a spol. zhlíží v Orbánovi a obhajují jeho cestu „neliberální demokracie“ jako legitimní, je zpráva závažnější než cokoli jiného. Znamená to, že pokud tihle dravci získají příležitost – tedy ústavní většinu, šlápnou principům liberální demokracie rychle na krk. Alarmující je, že Babiš už jim šlape na krk teď, a to získal pouze 30% hlasů. Ani Orbán však nemá na kontě 100 miliard a nejmocnější mediální dům. Jak to dopadne? Někteří doufají, že až přijde krize, půjde Babiš ke dnu. Možná. Ti nejschopnější populisté jako třeba Hitler nebo Putin však krizí vždy dokázali využít k upevnění moci, potlačení opozice a demokratických mechanismů. Je tu vážné ohrožení? Pap potřebujete manažera a pevnou ruku – já vás zachráním! Takže ke krizi své naděje raději neupínejme.

Babiš o svých plánech promluvil otevřeně. Řídit stát jako firmu, změnit volební zákony, parlament je žvanírna. V roce 2015 řekl veřejně maďarskému velvyslanci: „Tady to není tak dobré jak v Maďarsku. Tam mají celou vládu a můžou rozhodovat. Tady se pořád diskutuje, zasedají komise, je to nesmysl.“

Už to přestává být legrace.

PS. Než začnete obhajovat Orbána a rozčilovat se, že vůbec nerozumíme demokracii:

Vůbec tady nejde o maďarský postoj k migraci. Maďaři mají plné právo nepřijímat třeba ani válečné sirotky. Kdo v této diskusi argumentuje migranty a bezpečím, tak vůbec nepochopil, o co jde. O to, že před rokem 2015 i po roku 2015 jeden člověk s jednou frakcí (není nám to povědomé?) zničili základní kontrolní mechanismy demokracie v jedné evropské zemi. A že čeští politici včetně Babiše to schvalují, protože by sami tím směrem rádi vykročili. Každý kdo říká, že vítěz voleb má právo dělat si cokoliv, nechť vzpomene na Hitlera či Putina, stejně jako na známé rčení, že demokracie končívá demokratickým způsobem (svobodnými volbami). Takže pokud se někdo chce Orbána zastávat, nechť prosím nejprve odpoví na tyto otázky:

"Může si vítěz voleb dělat naprosto cokoliv se mu zachce? Může zničit mechanismy kontrolující rovnováhu moci (nezávislost médií, policie a justice na vládě)? Může si pojistit změnou ústavních a volebních zákonů, že zůstane u vlády jeho klika? Může tohle vše udělat, i kdyby nakrásně národu sliboval bezpečí, prosperitu, velikost a práci pro každého? A pokud ano – v čem se potom liší od diktátora?"

• Zobrazit samostatně

Projev, který Mikuláš Minář pronesl 20. 8. 2018 před Ruskou ambasádou v rámci protestu proti invazivní politice Kremlu.

Milí přátelé,

Je tomu padesát let, co nebývale silnou vlnu touhy po svobodě, jež se vzedmula v naší zemi na jaře roku 1968, rozjezdily tanky. Tehdy se naše společnost odvážila snít svůj velký sen. Toužili jsme tehdy po tom, co se nám dnes zdá být normálním, a přece to dosud nikdy v dějinách Vesmíru samozřejmé nebylo. Toužili jsme po svobodě – po možnosti být sami sebou, po možnosti svobodně přemýšlet i svobodně se vyjadřovat. Toužili jsme po spravedlivém uspořádání společnosti, v níž by vedle sebe mohli žít lidé různých názorů a v níž by ti s jiným názorem nebyli umlčováni násilím. Právě obludným násilím však tento velký sen vmžiku rozdrtila imperiální velmoc, jejíž pohrobek a dědic dodnes zavírá svobodomyslné do vězení a dodnes tu a tam okupuje, co se dá, jen aby ukojil zvrácenou maniakální touhu po vlastní velikosti.

Náš sen se tehdy rozplynul. Velký ruský bratr nás chytil pod krkem, aby nás násilím ochránil před svobodou, jíž se všichni tyrani tolik bojí. Byl konec. Demoralizovaná většina společnosti rezignovala, podvolila se a uchýlila se do vnější či vnitřní emigrace. Nastala šedivá doba strachu, přetvářky, povrchnosti, uniformity a konformity. Jen málokdo měl tolik síly a odvahy, aby dokázal snít dál a uchoval si vnitřní svobodu i přes to, že z toho koukaly jen samé nepříjemnosti. Čest takovým lidem. Jinde se však lámaly hřbety a charaktery. Málokdo si nezadal. Dvacetileté období tzv. normalizace zdecimovalo to nejlepší v nás. Dosud jsme často negativističtí, zbaběle uťápnutí a lhostejní k tomu, co se týká všech a co se děje za plotem naší vlastní chaty.

Pomysleme jen v jakém rozkladu a personální nouzi byla naše společnost tehdy, když nám šťastným obratem dějin spadla svoboda do klína. Nezaslouženým darem jsme dostali možnost si opět vládnout sami. Naše svoboda mohla roztáhnout křídla. Mohli jsme zkusit vzít odpovědnost za uskutečnění vlastního snu. Začala naše demokracie s chybami. Máme být jistě za co vděční. Snad nejvýmluvnějším znakem, že se od té doby podařilo mnoho dobrého, je právě skutečnost, že dnes považujeme svobodu za něco naprosto samozřejmého. Díky za to. A přesto si právě dnes, kdy se tolik našich spoluobčanů cítí dosavadním vývojem zklamaných, palčivě uvědomujeme, kolik chyb jsme ve své nepřipravenosti udělali a zejména co vše kriticky důležitého jsme neudělali. Myslím tím zejména to, že jsme se dosud nestali těmi demokraty, po nichž volal Masaryk. Dosud jsme si masově neosvojili znalosti a kompetence potřebné k demokracii a co je horší, dosud jsme nepřijali za stav naší země osobní odpovědnost. Zdá se, že svoboda přišla příliš snadno. Lehkovážně a s konzumní lhostejností jsme chňapli po všech příjemných výdobytcích svobody bez toho, abychom za tuto svobodu přijali odpovědnost a důkladně o ni pečovali. Naši nejlepší a nejúspěšnější lidé se věnovali raději vlastním kariérám než nevděčné péči o to, co je všem společné. Svým nezájmem a neochotou k oběti jsme my všichni dopustili, že se politika stala sprostým slovem. A tak dnes, po třiceti letech, je naše demokracie v krizi. Teď, když tu obtížnou svobodu máme, opět hrozí, že vlastní odpovědnost přesuneme na nějakého manažera, jen když nás té palčivé zodpovědné svobody zbaví.

Možná se ptáte, proč jsem zde předestřel tento příběh interpretující uplynulých padesát let. Z jediného důvodu. Máme dnes to štěstí, že odpovědnost za uskutečnění našich snů je opravdu jen na nás. Žádné tanky totiž nejspíš už nepřijedou. Co uděláme s možnostmi, které jsou před námi? O čem dnes v České republice sníme? O tom, že budeme mít platy jako v Německu? Snad i to je část našeho snu. Avšak o tom, jestli nám naše svoboda přinese také štěstí, se rozhoduje především v tom, jaké hodnoty postavíme na první místo a o co budeme – i jako společnost – usilovat. Ideál konzumu, k němuž jsme se obrátili právě během normalizace, je falešný a brzy se vyčerpá. Vždyť pro konzum se nedá pořádně žít. A nedá se za něj ani umírat. Přišel snad tedy čas, aby se Češi stejně vášnivě jako tehdy za Svobodu začali brát za Pravdu, sociální Spravedlnost, vzájemné porozumění či mezilidskou úctu? Přichází čas, kdy se bude vysoko považovat vzdělanost, kritické myšlení, laskavost či osobní angažovanost? Přišel čas, aby Češi vzali osobní odpovědnost za ideál Svobody a prosazovali jej tentokrát i v mezinárodním měřítku? Přišel čas, abychom se my Češi konečně stali demokraty a převzali odpovědnost za obrodu politiky, občanské sféry i společenského dialogu? A pokud ano, jak by to mělo všechno vypadat? Myslím, že takové otázky bychom si měli dnes klást, chceme-li opravdu zůstat věrni odkazu mimořádného roku 1968. Protože pokud se nyní nebudeme tázat, jaký že je ten náš Sen, bude to možná za 50 let znamenat pohromu srovnatelnou se sovětskými tanky či s duchovní pustinou normalizace.

• Zobrazit samostatně

Babišova nedůvěryhodná vláda získala důvěru a teď nám bude vládnout. Svět nekončí. A nekončí ani demokracie v České republice, byť je některými skutečnostmi ohrožena a poškozována. Mnohem větším problémem, než že se k podílu na moci otevřeně dostávají komunisté (což je problém hlavně symbolický a morální), je Babišův obrovský střet zájmů. Kumulace bezprecedentní mediální, finanční a politické moci v jedněch rukou může vést k závažnému narušení celého demokratického systému. Skutečné hrozby jsou tyto: ovládnutí státního aparátu Agrofertem, deformování či blokování důležitých zákonů, účelové zásahy do policie a justice (takže minimálně částečně ztratí svou nezávislost na státní moci) a zejména pak účelové zásahy do veřejnoprávních médií. Vždy půjde spíše o zásahy a tlaky skryté než otevřené. Babiš je dravý obchodník, chce moc, potřebuje moc (už kvůli svému trestnímu stíhání) a nejspíš nebude brát v cestě za ní velké ohledy. Bude úkolem nás všech nastavit mu mantinely.

Největším problémem je však ještě něco jiného, a sice to, že Babiš (a celá jeho vláda) má stále velkou podporu voličů. Půlka národa buď výše nastíněné hrozby nevidí, anebo jim nevadí. Jsou ochotni tato rizika podstoupit výměnou za to, co jim Babiš nabízí. Nevadí jim, že lže a možná i trochu krade. Kradli jiní před ním mnohem více (prý). Nevadí jim, že byl agentem StB a že to je člověk bezzásadový a bezhodnotový. Žádný morální étos či hodnoty už totiž od politiků neočekávají. Chtějí, aby bylo líp, aby oni osobně byli bohatší, aby stát fungoval, aby politici nežvanili, ale makali. Chtějí, aby nám nevládli lobbisté a kmotrové. Volit právě z těchto důvodů Babiše je sice tragický omyl, ale je nesmírně důležité porozumět motivaci jeho voličů i tomu, že tuto situaci umožnilo zásadní selhání dosavadních politických garnitur a elit obecně. Mnoho lidí se (často právem) cítí podvedeno. Je důležité v tomto selhávání dál nepokračovat.

Výsledky parlamentních i prezidentských voleb jsou tedy smutnou, leč pravdivou zprávou o stavu naší společnosti v roce 2018. Nemá smysl nad tím fňukat. Smysl má tyto problémy analyzovat, Babišovu vládu kontrolovat, na její přešlapy upozorňovat, v případě nutnosti bránit instituce (policie, justice, média), ale zejména - nabízet lepší a důvěryhodnější politické alternativy a vize, jež budou moci oslovit i lidi, kteří Babiše volí. Prosím, věnujme všichni léto přemýšlení nad tím, proč současná situace došla tam, kam došla, a kdo všechno za to může. Bez důkladného pochopení této dynamiky se nikdy neposuneme dál. A zároveň přemýšlejme nad tím, co můžeme my sami pro hodnoty demokracie, svobody, pravdy udělat. Každý z nás se může nějak přičinit, aby se v příštích letech vyvíjela situace v naší zemi k lepšímu, nikoli k horšímu. Tahle situace je tedy především výzva. Konečně můžeme ukázat, že to s tou demokracií myslíme vážně a že nám nespadla jen samospádem dějin do klína.

Tady je několik návrhů, co má smysl dělat.

1. Noste hlavu vztyčenou a nepodřizujte se předem. (klikněte pro plné znění)
   
   To nejdůležitější je zachovat si vlastní hrdost, sebeúctu a vnitřní svobodu. Pravdu má smysl hájit vždycky, i když zrovna prohrává. Pokud se budeme bát mluvit a jednat svobodně, staneme se nesvobodnými a úzkostlivými i bez toho, aby proti nám někdo reálně zakročil. Autocenzura je horší než cenzura. Je třeba i nadále jasně pojmenovávat všechny přešlapy, jichž se nová vláda dopustí. Nesmí nám však chybět odvaha k vlastní sebereflexi. A nebojme se vykročit z řady.
2. Čtěte dobré knihy. Studujte současné problémy v souvislostech.
   
   Klíčem ke změně je kvalitní vzdělávání. V první řadě ho potřebujeme my sami. K efektivnímu boji s rozkladači demokratického řádu je potřeba se nejprve vyzbrojit základními znalostmi a zorientovat se v nepřehledné situaci. Prostudujte si polistopadové dějiny naší země, seznamte se s osobou našeho pana premiéra, přečtěte si, jak efektivně bránit nástupu autoritářů a jak porozumět soudobé vlně nového populismu (např. ZDE či ZDE). Nelze dostatečně zdůraznit důležitost kritického myšlení a porozumění tomu, jak funguje hybridní (dez-informační) válka a politický marketing. Tyto znalosti a dovednosti jsou pro imunitní systém demokracie nezbytné.
3. Podporujte kvalitní žurnalistiku a nepodporujte tu nekvalitní.
   
   Pokud to ještě neděláte, předplaťte si kvalitní deník, týdeník, měsíčník. Bez ochoty zaplatit za kvalitu nelze očekávat kvalitní a na vnějších tlacích nezávislé novináře. A bez takových novinářů nepřežije demokracie. Mezi kvalitní špičku v Česku určitě patří Česká televize a Český rozhlas, týdeník Respekt, měsíčník Reportér, deník Hospodářské noviny, z online médií třeba Aktuálně.cz, Seznam.cz, Hlídací pes, Deník Referendum a další menší projekty. V denících MF Dnes a Lidové noviny probíhá velmi sofistikovaná ideologická manipulace. Nepodporujte je. Nebo je rovnou bojkotujte.
4. Ochraňujte instituce a braňte je.
   
   Policie, justice, média, univerzita, Senát, neziskový sektor, zákony, odbory a mnohé další. Od jejich kvality se odvíjí kvalita demokracie. Nejdůležitější je pečovat o ně dlouhodobě. V krajním případě je třeba postavit se na jejich obranu rázně - na demonstraci. “Instituce nám pomáhají zachovat slušnost - a zároveň potřebují, abychom my pomohli jim. Mluvit o našich institucích máš právo jen tehdy, pokud jednáš v jejich zájmu. Instituce se neubrání samy od sebe. Pokud se jim nedostává soustavné ochrany, zhroutí se jedna po druhé. Zvol si proto instituci, na které ti záleží - soud anebo noviny, zákon anebo odbory -, a stůj na její straně.” (Citace z knihy TYRANIE)
5. Zajímejte se o politiku.
   
   Nesmíme na politiku rezignovat. Pokud si řekneme “je to svinstvo a já tohle nemám zapotřebí”, pak jsme prohráli, protože bez našeho úsilí se to nezlepší nikdy. Politiky je třeba kontrolovat. Angažujte se v rozličných místních spolcích, vždyť i to je forma politiky a péče o to, co je společné. Zajímejte se o lokální politiku. Pokud věříte, že byste byli lepší než mnozí ze současných politiků, zvažte vstup do politické strany - třeba se jimi skutečně stanete nebo alespoň získáte důležité zkušenosti. Bez nových lidí, kteří něco umí a zároveň mají hodnoty, se politika neobrodí.
6. Rozšiřujte kruhy
   
   Mnoho lidí s Babišismem nesouhlasí. Jen část z nich se však proti němu aktivně vymezí a pojmenuje nahlas to, co je špatně. Pasivita slušných lidí v důsledku pomáhá vítězit lidem neslušným. Proto má smysl i tak obyčejná věc jako podepsat petici či přijít na demonstraci. Díky tomu jsme totiž slyšet. Díky tomu můžeme šířit důležité informace a být akceschopní, když je třeba se proti něčemu postavit. Pozvěte prosím své přátele, kteří dosud nepodepsali, ať podepíší dřív, než se naše petice stane neaktuální (zastavením trestního stíhání). Rozšiřte naše kruhy i na Facebooku pozváním svých přátel, protože čím širší kruhy, tím širší dosah pro důležité informace.
7. Seznamte se s problémy Babišových voličů a vezměte je vážně.
   
   Milion lidí v exekuci. Nízké důchody. Nízká minimální mzda a nedůstojné pracovní podmínky. Nedostupné bydlení. Byrokratismus. Chybí dálnice, přebývají privatizační tunely. Strach z budoucnosti. Pohrdání ze strany “demokratů”. Mnoho lidí volí Babiše ze zoufalství a na protest proti “zdiskreditovaným stranám a elitám”. Budou volit jinak pouze pokud dostanou v jejich očích lepší nabídku. Zamysleme se nad tím, že na kritice “tradičních stran” je mnoho oprávněného a že Babiš vyhrává zejména vinou slabosti svých protivníků.
8. Mluvte s cizími lidmi a dívejte se jim při tom do očí.
   
   Demokracie je diskuse. Učme se vést dialog i s lidmi, kteří nesdílí naše názory a vidění světa. Učme se jim naslouchat, učme se jim porozumět, učme se jich dobře ptát, učme se vyjadřovat svůj názor přesně, ale nekonfliktně. Nadávky, zesměšňování a pohrdání nikoho nepřesvědčí, ba naopak jej utvrdí v jeho názoru. Nemá-li se naše společnost dále štěpit, je nutné umět překročit bariéry, které nás dělí. Zajímejme se proto aktivně o lidi, kteří nežijí tam, co my, a tak jako my. Přitakejme druhé straně ve všem, v čem jí přitakat lze, ale důrazně trvejme na tom, že Babišismus není řešením problému, nýbrž jeho prohloubením.
9. Těšte se z maličkostí.
   
   Co se děje v Parlamentu je důležité, ale není to všechno, ani to není to hlavní. Nemá smysl mít kvůli tomu deprese. Je třeba se k tomu stavět kriticky, ale zároveň je třeba umět se radovat z vlastní rodiny, práce, zálib, z přírody, z umění, ze sportu. Umět vychutnat každý kousek pravdy, krásy a dobra, co jich kolem nás je. Vždyť právě to nám dává sílu snažit se posouvat věci dál i na celospolečenské úrovni.
10. Vytrvejte
    
    Malá drobná práce, chvilky pro demokracii, jsou mnohem důležitější než demonstrace. O výsledku příštích voleb se totiž rozhoduje dnes, zítra, pozítří a každý další den. Když si pravidelně najde chvilku milion lidí, tak to bude poznat. Vytrvat v úsilí pro dobrou věc je však ze všeho nejtěžší. Vyžaduje to, aby to člověk myslel skutečně vážně, aby si uměl najít čas pro sebe a pro chvíle ztišení, díky nimž se bude stále znovu obnovovat jeho motivace, a aby na to nebyl sám. Doufáme, že jsme k tomu i my mohli trochu přispět.

Milí přátelé, celé to naše snažení mělo a má smysl. Statisíce lidí se díky němu spojily, daly najevo svůj názor, a pomohly tak do veřejné debaty vnést důležitý hlas: “to, co se děje, není normální”. Je moc důležité tohle říkat dál a nikdy si nezvyknout na to, že nám vládnou lidé bez hodnot a bez kompetencí. Však on na to Babiš nakonec dojede. My si teď přes prázdniny trochu odpočineme a na podzim dáme vědět, co dál. Zabalit to nemůžeme, náš hlas nyní bude potřebný tím spíš. Čeká nás všechny fůra práce. Dejme se do ní s hlavou vztyčenou, dělejme to rádi a vytrvejme. Jen tak může jednou láska a pravda zvítězit nad strachem a lhostejností.

Mikuláš Minář
Milion chvilek pro demokracii

• Zobrazit samostatně

Sirény varují před nebezpečím nebo upozorňují, že se stalo něco hodně špatného. Vždy každou první středu v měsíci probíhá zkouška sirén, aby byla jistota, že nás dokáží varovat. Ve středu 4. 7. poprvé nezazní zkouška sirén, ale skutečné varování, že se stalo něco špatného.

Byla jmenována vláda v čele s trestně stíhaným agentem StB v obrovském střetu zájmů, vláda odborníků typu Taťány Malé, vláda závislá na komunistické straně, která se stále hlásí k odkazu své totalitní předchůdkyně. A to vše právě v roce 2018 - v roce velkých národních výročí. Je to pošlapání toho nejlepšího z naší historie a plivanec na všechny oběti komunismu.

Týden před hlasováním o důvěře pro tuto polokomunistickou vládu, ve středu 4. 7. přesně ve 12:00 dej ostatním vědět, že se stalo něco opravdu špatného. Staň se pro ostatní sirénou. Vyrob si jednoduchý transparent a během varovného znění sirén s ním stůj pět minut na jakémkoliv veřejném místě. Řidiče v automobilech vyzýváme k pětiminutovému troubení.

Jaký to má smysl? Je důležité nemlčet. Každý z nás může svým postojem něco malého změnit. Třeba jen povzbudit přátele, kolegy, spolužáky či kolemjdoucí k větší odvaze. Tento typ protestu bude pravidelný. Dokud bude nepřijatelná situace trvat, budeme na ni reagovat tímto jednoduchým nesouhlasem. Každou první středu v měsíci budeme ve 12:00 pět minut držet transparent k aktuální situaci. Kdo má odvahu a možnost, ať protestuje i v práci či ve škole, stačí jen mlčky stát.

Pokud se najde dost lidí, kteří věnují 5 minut měsíčně, tak se brzy všem Čechům při zvuku sirén ihned vybaví, kdo a jak nám vládne a že to není normální. Cílem je tedy jediná věc: nezvyknout si, nesmířit se, nepřijmout nepřijatelné. Přidejte se ať jste kdekoliv a sdílejte fotky Vašich protestů s hashtagy #nesouhlasim a #stansesirenou. Díky!

• Zobrazit samostatně

Dnes, 27. 6. 2018 byla jmenována polokomunistická vláda trestně stíhaného agenta StB v obrovském střetu zájmů. Spolupodílí se na ní také Miloš Zeman, ČSSD a komunisté. Stalo se tak v symbolický den: 70 let od násilného sloučení ČSSD s KSČ; 68 let od popravení Milady Horákové; 50 let od vydání manifestu 2000 slov a 28 let od chvíle, kdy české území opustil poslední sovětský voják. Nová vláda je popřením dosavadního porevolučního vývoje. Začíná „Druhá republika“. Komunisté jsou znovu u moci. Co k tomu říct? Ale hlavně – co s tím dělat?

Identita našeho národa, naše „KDO JSME“ se tvoří tím, jaký příběh o sobě vyprávíme. Tvoří se tím, jaký postoj zaujímáme k významným osobnostem a událostem našich dějin. Naše nejlepší národní hodnoty a odkaz malých i velkých hrdinů naší historie jsou dnes zcela vědomě a cíleně popravovány a poplivávány. A to našimi předními představiteli. Je to nekonečně smutné a nebezpečné. Začínají staro-nové pořádky. My ale nesmíme rezignovat. Musíme bojovat – právě kvůli tomu, že oběti tolika skvělých žen a mužů nás zavazují nést jejich pochodeň dál. Musíme učinit vše pro to, aby jejich oběti nebyly zbytečné. Co můžeme dělat? Na to dnes nelze odpovědět ničím lepším než dopisem, který napsala Milada Horáková jen několik hodin před svou popravou.

Má jediná dceruško Jano…
…Choď světem s očima otevřenýma a poslouchej nejen své bolesti a zájmy, ale i bolesti, zájmy a tužby těch ostatních. Neříkej nikdy nad žádnou věcí: do tohohle mi nic není. Všechno tě musí zajímat a hlavně o všem musíš hloubat, porovnávat, dávat si jednotlivé jevy dohromady. Člověk nežije na světě sám - v tom je veliké štěstí, ale také ohromná povinnost. Ta povinnost je v prvé řadě v tom nebýt a nečinit se výlučným, tedy splynout s potřebami a cílem ostatních…

Milí přátelé, právě tohle teď musíme dělat. Chodit světem s hlavou vztyčenou a s očima otevřenýma, zajímat se o dění okolo sebe, zajímat se o názory a problémy druhých. Vždyť současná situace je způsobena i tím, že půlka našich spoluobčanů má pocit, někdy právem, že se mají hůř než dřív, že život je těžší a nespravedlivější. Bojí se budoucnosti. Je proto třeba, abychom se zajímali o politiku a abychom ji utvářeli aktivně a lépe než dosud. Vstupujme do politických stran, protože jak řekl Platón – trestem za nezájem o politiku je to, že nám nakonec vládnou ti nejneschopnější z nás.

Ve svých posledních dopisech vybízí Milada Horáková k přemýšlení v souvislostech, k nesobeckému životu pro blaho druhých a k odvážnému životu před Bohem i před sebou samým – jen tak si totiž člověk může zachovat sebeúctu i vnitřní klid a mír. Nemusíme se pro druhé hned obětovat a rozplynout, ale je důležité najít si pro ně každý den aspoň chvilku. Tahle každodenní drobná práce je v jistém smyslu důležitější než události velké a jednorázové. Žádná demonstrace nespasí demokracii jednou provždy.

Jednou provždy se však můžeme rozhodnout, že nebudeme tolerovat nepřijatelné. A že se vynasnažíme najít si každý den malou chvilku pro demokracii. Takové rozhodnutí a každý protest z něj vyrůstající budou mít smysl, i když se všechno nezmění okamžitě. Každá velká změna se totiž rodí díky mnoha malým činům. To může trvat dlouho. Čtyři roky i déle. Náš hlas ale bude sílit. Nevzdáme se. Žijme jako svobodní lidé – hrdí a s hlavou vztyčenou. Protože kdo žije v pravdě, nemusí se ničeho bát. Má vnitřní klid a mír člověka, který ví, že dělá správnou věc. A to má smysl. To stačí. Vytrvejme. Díky za Vaše chvilky pro demokracii.

• Zobrazit samostatně

JEDNOU PROVŽDY

MILÍ ČEŠI A ČEŠKY!

Už za dva týdny nám budou zase vládnout. Komunisti.

Nebo ne?

Pojďte říct JEDNOU PROVŽDY, že opravdu nechceme vládu StB a KSČ(M)!

Pojďme to říct v úterý 5. 6. v 18:00 v Praze i po celé ČR. To je den předtím, než bude opět jmenován premiérem trestně stíhaný agent StB! To je deset dní před tím, než nejspíš vznikne nová vláda, závislá na komunistech. To je poslední den kampaně Milion chvilek pro demokracii. Právě v tento den má smysl vyjít ven a dát najevo nesouhlas. Teď je nejvyšší čas se ozvat. Je nás . To je dost na to, abychom mohli něco změnit. Teď je na to ta pravá chvíle!

Protože je rok 2018. Slavíme 100 let od vzniku svobodného Československa. Připomínáme si odkaz T. G. Masaryka. A máme na Hradě Miloše Zemana.

PROČ?

Je rok 2018. Slavíme 100 let od vzniku svobodného Československa. Připomínáme si odkaz T. G. Masaryka. A máme na Hradě Miloše Zemana.

Je rok 2018. Před 70 lety komunisté násilně převzali moc a drželi se jí dalších 41 let. Zničili při tom statisíce lidských životů a miliony jich zdeformovali. Přesto se dnes opět dostávají k moci.

Je rok 2018. Skoro 30 let od sametové revoluce. Už je načase zbavit se JEDNOU PROVŽDY stínů minulosti, které nám tu stále straší. Je nepřijatelné, že je naším premiérem nemužný trestně stíhaný agent StB, který má navíc ještě pár dalších problémů...

Pokud jste kdy byli rádi za to, co jako Milion chvilek děláme, najděte si nyní prosím tři chvilky pro demokracii!

PŘIJĎTE, POZVĚTE, PŘIDEJTE SE!

Tohle je to nejmenší, co můžeme udělat a jak můžeme dát najevo svůj názor. Nic není definitivně dáno. Můžeme něco změnit. Můžeme pomoci tomu, že nevznikne vláda Babiše a komunistů, že Babiš opět selže. I když to nevyřeší všechny problémy naší země, má smysl udělat v tuhle chvíli správnou věc. Když nic neuděláme, nic se nezmění. Co však uděláme či neuděláme JEDNOU, může mít smysl PRO VŽDY. A říkat pravdu má smysl vždycky.

V tomto čase deziluze je třeba se jednou provždy rozhodnout pro každodenní drobnou péči o to, co je všem společné. Jen tak se bude moci naše demokracie uzdravit.

CO CHCEME

1. Aby byl premiérem ČR jmenován někdo, kdo není trestně stíhaný, má čisté lustrační osvědčení a má vyjednanou většinu ve Sněmovně.

   Žádáme v tomto smyslu Andreje Babiše, aby se sám vzdal funkce. Žádáme členy a poslance hnutí ANO, aby vybrali jiného kandidáta na premiéra. Žádáme členy ČSSD, aby nevstupovali do vlády vedené trestně stíhaným agentem StB. Žádáme poslance Parlamentu ČR, aby žádné vládě vedené ing. Babišem nevyslovovali důvěru. Žádáme prezidenta ČR, aby jmenoval premiérem někoho, kdo není trestně stíhaný, kdo má čisté lustrační osvědčení a kdo bude schopen utvořit vládu, jež získá důvěru Sněmovny.

2. Aby ANO i ČSSD odmítly vznik vlády závislé na podpoře komunistů.

   Apelujeme na členy ANO a ČSSD, kteří šli do politiky s nějakými hodnotami a ideály, aby nevstupovali do vlády, která by vznikla jen díky hlasům KSČM, a nepoplivali tak oběti komunistické totality tím, že učiní naši zemi závislou na rozmarech strany, která se dosud neodstřihla od své totalitní minulosti a smýšlení.

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ - Václav Havel

• Zobrazit samostatně

Co myslíte, reagoval nějak pan Babiš na Němou debatu, nebo nereagoval? Reagoval! Máme tady hned dvě reakce:

1) Mluvčí vlády Peterová řekla k Němému protestu, že Babiš si s námi dopisuje: „Sjednávají si schůzku, ale vždycky to nějak ze strany toho organizátora padne, pokud vím,“ uvedla. „Měli podmínky, že to chtěli před novináři a mezi lidmi, nějak se to dohaduje,“ doplnila.

Až na malý detail je to přesně tak. ;-) My trváme na veřejné schůzce (už půl roku) a proto to pak vždycky padne. Ovšem ne ze strany naší. Milý pan Andrej Babiš na to prostě nemá a nikdy nepřijde. Může se nad tím rozčilovat, ale je to tak.

2) Dokonce nám napsal i "on sám".

Prý se sešel "na čtyři oči" již s mnoha státníky a prý už vyjel do mnoha obcí veřejně diskutovat s občany, takže se ničeho nebojí. Skvělé. Zbývá už tedy jen otázka, proč se bojí veřejné diskuse s námi, když se tolik moc nebojí.

Co myslíte, překoná jednou svůj strach? My tomu věřit přestáváme. Vypadá to na poslední šanci. Pak už to pro nás bude prostě "Premiér srab v demisi".

• Zobrazit samostatně

• Zobrazit samostatně

Potěšilo nás, že Andrej Babiš naši výzvu k veřejné debatě „za účasti veřejnosti a novinářů“ přijal. Pozval nás na Úřad vlády. Zdálo se, že se konečně postaví čelem k našim opakovaným žádostem o veřejné odpovědi na veřejně kladené otázky. Sám se tak koneckonců vyjádřil do médií po demonstracích 9. dubna. Bohužel však šlo nejspíš jen o další marketingový trik. Během snad dojednat termín a formát setkání se ukázalo, že naši výzvu de facto odmítl, neboť je ochoten se sejít opět pouze za zavřenými dveřmi, bez přístupu veřejnosti a novinářů. Na tento zvrat jsme reagovali následujícím dopisem a svoláním NĚMÉ DEBATY na Staroměstské náměstí 22. 5. 2018 v 18:00.

FACEBOOKOVÁ UDÁLOST ZDE

• Zobrazit samostatně

Dne 16. 4. 2018 jsme vyzvali premiéra v demisi Babiše k veřejné debatě. Učinili jsme tak v reakci na jeho slova pronesená na adresu námi organizovaných demonstrací proti jeho osobě 9. 4. 2018. Babiš prohlásil, že s ním nechceme debatovat, ačkoliv jsme se právě o to v minulosti několikrát snažili. Výzvu jsme 16. 4. 2018 zaslali doporučeně přímo Babišovi na Úřad vlády. Text výzvy včetně Babišových slov je níže. Ke stažení v PDF ZDE.

• Zobrazit samostatně

Náš hlas musí být slyšet. Je za pět minut dvanáct.

Půl roku po volbách dělá vláda bez důvěry čistky ve státní správě. Půl roku se tato vláda opírá o hlasy komunistů a rasistů. Půl roku má všechna ministerstva pod palcem trestně stíhaný agent StB. Půl roku po volbách se tento pán snaží ovládnout policii České republiky. Půl roku po volbách se stupňují útoky na novináře a tlak na politické ovládnutí České televize.

Zavírat oči před aktuálním vývojem politické situace v ČR je luxusem, který si už nemůžeme dovolit. Je třeba jasně a srozumitelně pojmenovat největší problém – a tím je osoba Andreje Babiše. Premiér v demisi, který se k České republice chová jako ke své vlastní firmě a vůbec přitom nebere ohledy na demokratické principy, na nichž je tato země postavena, se sám od sebe před ničím nezastaví. Udělá vše pro to, aby dosáhl svého.

Nejsme ničí vazalové. Nemusíme slepě přihlížet a nechat se šikanovat. Nikdo nemá mandát k tomu, aby si s touto zemí dělal, co se mu zachce. Je úkolem občanů dát svým voleným zástupcům najevo, aby respektovali pravidla hry – a pokud se jim to nelíbí, musí odstoupit. Tak to v demokratické společnosti funguje.

Ukažme Andreji Babišovi, že naši zemi nedostane zadarmo. Je čas vyjít do ulic! Hned teď, a potom znovu a znovu, dokud to bude potřeba. Nevzdáme se.

Plně respektujeme odlišné názory. Nejsme reprezentanty konkrétního politického proudu, strany či hnutí. Jediné, co nás spojuje, je neochota pasivně přihlížet, jak se naše země ubírá současným směrem – od demokracie k putinovskému autoritářství, od svobody zpět k totalitě. Nepovažujeme za nutné demonstrovat pokaždé, když se nám něco nelíbí, ale teď už je situace příliš vážná. Chceme slušnou politickou reprezentaci, která se bude starat o prosperitu naší země a jejích obyvatel. Chceme žít ve zdravém, demokratickém prostředí.

Přidáváme se proto k demonstracím, které byly po celé republice svolány na pondělí 9. dubna.

Zároveň vyzýváme všechny občanky a občany ČR, kterým osud této země není lhostejný – nebojte se dát svůj názor najevo. Má to smysl!

DÍKY VŠEM LIDEM DOBRÉ VŮLE!

Seznam měst, kde se demonstrovalo

• Zobrazit samostatně

Za 5 dvanáct

Připozdívá se. Už brzy bude možná tma. Tma až k zalknutí.

Zdálo by se, že nic nehrozí. Byly demokratické volby, vítězná strana vládne, voda stále teče z kopce, všechno je, jak má být. A přece to tak není. Půl roku po volbách nemá vláda důvěru, a přesto dělá čistky ve státní správě. Půl roku se tato vláda opírá o hlasy komunistů a rasistů, a dává jim tak podíl na moci. Půl roku ovládá jediný muž všechna ministerstva včetně vnitra, přestože je sám trestně stíhaný pro úmyslný dotační podvod a přestože je oprávněně veden jako agent StB. Půl roku po volbách se stupňují útoky na novináře a na stole jsou scénáře politického ovládnutí České televize i klíčových složek policie.

Půl roku po volbách tak přišel čas položit si otázku, kde se tohle všechno zastaví a kam naše země v dalším osmičkovém roce směřuje. Pokud tohle je teprve začátek nových pořádků, co všechno nás ještě v dalších letech čeká? Nejsme teď v jednom z těch dějinných okamžiků, kdy výsledek demokratických voleb umožní postupné zhroucení demokratického režimu? Možná, že ne. Ale možná také ano. Možná, že je teď za 5 minut dvanáct. Ještě je čas. Ale možná už ho není moc. Jestli se tomuto směřování máme postavit, je na to teď ta pravá chvíle.

V naší zemi je hodně lidí, kteří jsou připraveni nastupující tmě čelit. Jsou ochotni dát najevo svůj názor, jsou ochotni překonat svůj strach, jsou ochotni vyjít do ulic. Není jich málo. Je jich možná milion, možná několik milionů. Vyzýváme proto jménem spolku Milion chvilek pro demokracii všechny, kterým to není jedno: Dejte svůj názor najevo! A pokud to bude nezbytné, bojujte za něj a zabraňte rozkládání demokracie třeba i tím, že vyjdete do ulic!

Za vážné důvody k demonstracím pokládáme těchto 5 bodů, symbolicky pět minut, které chybí do toho, aby se nad demokracií v naší zemi rozprostřela tma hodiny dvanácté.

1. MINUTA: Trestně stíhaný agent StB premiérem.
Andrej Babiš je nyní premiérem v demisi. Bude jmenován premiérem i podruhé? Bude stát v čele naší země čtyři roky? Pokládáme za nepřijatelné, aby 70 let po komunistickém puči a 29 let po sametové revoluci byl premiérem naší země trestně stíhaný člověk, vedený jako agent StB. Nebudeme dělat, že je to normální. Chceme, aby se Andrej Babiš vzdal funkce! Ani zvolený politik si totiž nemůže dělat cokoliv. Vyzýváme proto hnutí ANO: „Vyberte prosím ze svého středu slušného kandidáta, nikoli toho, který má nejvíc škraloupů ze všech!“

2. MINUTA: Vláda opřená o komunisty či rasisty.
Článek 5 Ústavy ČR říká, že je přípustná volná soutěž stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. KSČM se dodnes neodstřihla od své totalitní minulosti a zlehčuje totalitní zločiny. SPD se proslavila výroky svých poslanců o neexistujících pseudokoncentrácích a zlehčováním romského holokaustu. Všem, kdo to myslí s demokracií vážně, proto vzkazujeme: „Nehledejte podporu u komunistů či rasistů. Dáváte jim tím podíl na moci!“

3. MINUTA: Vláda bez důvěry překračující všechny hranice.
Už to, že byla jmenována vláda bez důvěry, lze nazvat malým ústavním převratem. Že si však tato provizorní vláda, která by měla řešit jen nezbytné provozní věci a vyjednávat důvěru, dovoluje dělat rozsáhlé čistky ve státní správě, je nepřijatelné. Tato vláda musí respektovat hranice. A hranice musí mít i doba tohoto provizoria. Vládě bez důvěry proto vzkazujeme: „Začíná nám docházet trpělivost!“

4. MINUTA: Snaha politicky ovládnout policii, tajné služby, justici či státní zastupitelství.
Sledujeme zejména snahy o účelové personální výměny ve vedení policie. Premiér v demisi je odůvodněně podezříván ze snahy ovlivnit své trestní stíhání. Pokud chce tato podezření vyvrátit, vzkazujeme mu „Ruce pryč od policie a vyšetřovatelů Vaší kauzy!“

5. MINUTA: Snaha politicky ovládnout veřejnoprávní média.
Sledujeme zejména, avšak nejen, projednávání výročních zpráv ČT. Někteří politici otevřeně vyzvali k jejich neschválení. To by umožnilo vyměnit radu ČT politicky loajálními kandidáty. Z nezávislého média sloužícího veřejnému zájmu by se tak stala hlásná trouba oficiální ideologie. Česká média nejsou bez chyby, ale bez svobodných médií není svobodná společnost! Všem politikům proto vzkazujeme: „Ruce pryč od novinářů a médií!“

Vyzýváme všechny jednotlivce, skupiny i iniciativy, kteří by chtěli svolávat demonstrace – zachovejte prosím klid, rozvahu i odvahu! Nedemonstrujte hned kvůli všemu, co se kde šustne. Vyjít do ulic má smysl pouze kvůli vážným důvodům – pokud nastane některá z těchto kritických minut. Tehdy však vyjděme do ulic všichni a jednotně. Jen tak bude náš hlas opravdu slyšet. Nebojujeme proti výsledku demokratických voleb, ale proti aroganci držitelů moci. Ti byli zvoleni kvůli svým slibům o lepší budoucnosti pro všechny. Nyní však dělají pravý opak a vrací naši zemi do totalitní minulosti. Pokud takto zneužívají svou moc proti občanům, mají občané právo dát najevo svůj nesouhlas.

Nechceme chodit demonstrovat a doufáme, že nebudeme muset. To však nezáleží na nás. Záleží to na těch, kteří až dosud jednají, jako by si mohli dělat cokoliv, co se jim zachce. K tomu však mandát nemají. Pokud začnou ohrožovat základy naší demokracie, máme ústavní právo postavit se na odpor. Těmto lidem musíme dát najevo, že nepřijatelné věci prostě přijímat nebudeme!

My, bezmocní občané, proto vzkazujeme všem mocným: „Budeme za svou svobodu a důstojnou budoucnost bojovat! Budeme bojovat bez násilí, se svícemi v rukou. Ale možná, že těchto svící bude milion!“

• Zobrazit samostatně

Z celé řady důvodů. Část z nich jsou důvody principiální – proč není obecně přijatelné mít trestně stíhaného premiéra, ať je to kdokoliv. Druhá část důvodů se týká konkrétní osoby Andreje Babiše a jeho kauzy.

• Zobrazit samostatně

Vážení občané České republiky, Andrej Babiš nám slíbil, že „bude podporovat a rozvíjet demokracii v České republice“. Proto jsme 17. 11. 2017 zveřejnili výzvu Chvilka pro Andreje, v níž jsme jej žádali, aby na deseti konkrétních bodech dokázal, že své sliby myslí vážně. Tuto výzvu podepsalo za 100 dní více než 27 000 lidí. Tady je její znění:

Poznámka

Třikrát jsme vyjednávali s Andrejem Babišem o možnosti veřejné schůzky a veřejné odpovědi na tuto Výzvu.

• (01) Odpovězte na výzvu Chvilka pro Andreje (26. 11. 2017)
• (02) Odpovězte nám, prosím, veřejně (5. 12. 2017)
• (03) Odpovězte nám, prosím, veřejně, podruhé (30. 1. 2018)

Bohužel se však ukázalo těchto několik věcí: 1) Babiš žádný dialog vést nechce, 2) Babiš nemyslel své sliby o rozvíjení demokracie vážně, 3) Babišovo trestní stíhání je dobře odůvodněné, 4) Babiš je oprávněně veden jako agent StB, 5) Babiš ze sebe dál dělá oběť světového spiknutí.

Z těchto důvodů považujeme za nepřijatelné, aby takový člověk nadále stál v čele státu. Chtěli jsme dát Babišovi šanci ukázat, zda by mohl být dobrým premiérem. Je na místě si přiznat, že svou šanci ukázat se jako opravdový demokrat promrhal. Jsme proto přesvědčeni, že po chvilce pro Andreje přišel čas na Chvilku pro rezignaci. Proto jsme 25. 2. 2018 – 70 let od komunistického puče v roce 1948 a 100 dní od zveřejnění výzvy Chvilka pro Andreje, spustili na webové stránce www.milionchvilek.cz kampaň Milion chvilek pro demokracii. Chceme za 100 dní získat milion podpisů pod Chvilku pro rezignaci.

I nadále budeme monitorovat Babišovy kroky a upozorňovat na propast mezi jeho sliby a realitou. V současné situaci však už nestačí pouze apelovat na „slušnost a svědomí“ takového člověka. Je na místě říci nahlas: „trestně stíhaného člověka, vedeného jako agenta StB premiérem nechceme!“