Facebook
Instagram
YouTube
Xko
|
EN
Account
Zobrazit menu
Menu
Zobrazit menu
Menu

Stanovisko spolku Milion chvilek k odpovědi ministra spravedlnosti Pavla Blažka ze dne 30. 3. 2023 na náš otevřený dopis

Sdílet stránku
Zkopírovat odkaz do schránky
Sdílet na Facebooku

Vyzvali jsme Pavla Blažka k rezignaci. Kvůli svému prověřování a prověřování jeho blízkých kolegů v brněnské bytové kauze je v pozici ministra spravedlnosti ve střetu zájmů - a tím ohrožuje křehkou důvěru občanů v politiky a politiku. Pavel Blažek nám na náš otevřený dopis odpověděl. Píše, že žádný z jeho kroků není nezákonný a že tím pádem ve střetu zájmů není. Odpovědi a komunikace si velmi vážíme. Nicméně v zákonnosti či nezákonnosti netkví jádro problému. K tomu, aby byl ve střetu zájmů, nemusí ministr zákon porušovat. Střetu zájmů, tedy možnému zneužití moci a mocenských pozic, je nutné předcházet, ne tato případná zneužití řešit až ex post. A jistotu, že ministr Blažek, ač v mezích zákona, nejedná ve svůj prospěch, nemáme. Přečtěte si naše stanovisko k odpovědi Pavla Blažka na náš dopis.

Ministr Blažek se ve své argumentaci opírá především o to, že jeho dílčí kroky nebyly nezákonné. To je v pořádku, souhlasíme s ním. Nikdy jsme ostatně netvrdili, že jedná nelegálně, což ve svém dopise i sám píše. Jenže… To, že ministr spravedlnosti využívá zákonných postupů nerovnoměrně a vypočítavě, navíc v kauze, se kterou je sám spojován, k zasahování do práce státního zastupitelství a justice, a k zastrašování zodpovědných osob, rozhodně není ideálním počínáním ministra demokratické vlády.

Jak uvádí Transparency International střet zájmů sám o sobě trestným činem není. Skrývá v sobě však potenciál pro zneužití pravomocí či důležitých informací pro osobní prospěch. Fakt, že ministr Blažek nejednal nelegálně, tedy neznamená, že není ve střetu zájmů. Navíc bychom rádi uvedli některé pasáže z odpovědi ministra Blažka na pravou míru.

K odpovědi ministra spravedlnosti Pavla Blažka

  • V bodě číslo 1 ministr Blažek uvedl, že „v žádném případě nelze uvažovat o tom, že bych v osobě Mgr. Radima Daňhela jmenoval „svého“ vrchního státního zástupce“.

Nikdy jsme v žádném vyjádření netvrdili, že ministr Blažek v Radimu Daňhelovi dosadil svého koně. Když jsme mluvili o změnách na Olomouckém vrchním státním zastupitelství, tak jsme zmiňovali personální a organizační změny, kterými jmenování Radima Daňhela podmiňoval. Tyto změny, i kdyby byly potřebné, vyvolávají kvůli střetu zájmů ministra Blažka pochyby o jejich nezaujatosti, protože se jedná o státní zastupitelství dozorující kauzu kupčení s městskými byty v Brně. Tyto pochyby jsou navíc podložené tím, že písemná analýza nedostatků ve fungování Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, o kterou ministr potřebu změn opíral, nebyla nikdy doložena. A to ani přes mnohonásobné výzvy ze strany médií.

  • Ve 2. bodě Pavel Blažek uvedl, že zveřejněním spisů z přípravného trestního řízení naplnil JUDr. Aleš Dufek, pověřený místopředseda Městského soudu v Brně, znaky kárného provinění. To spočívá v tom, že soudce zaviní porušení povinnosti soudce, nebo se dopustí chování nebo jednání, kterým narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.

Nijak nerozporujeme, že ministr spravedlnosti má oprávnění podat kárnou žalobu. Je však podezřelé, že se toto oprávnění rozhodl využít konkrétně u soudce, který zveřejnil informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím v případu týkajícího se jeho blízkých kolegů z jihomoravské ODS.

Ministr Blažek v reakci na náš otevřený dopis neuvádí vysvětlení toho, jak soudce Aleš Dufek naplnil znaky kárného provinění. A odpověď ministra Blažka neobsahuje ani interpretaci zákona, která vedla soudce Dufka k poskytnutí informací médiím v případě brněnské bytové kauzy. Přitom jedině odpovídající rozbor Dufkovy interpretace by mohl vysvětlit, čím si soudce kárnou žalobu vysloužil.

Za druhé zmiňme, že možnost podat kárnou žalobu nebo udělit výtku měl i Dufkův nadřízený - předseda Městského soudu v Brně Jan Sedláček. Neučinil však ani jedno. Dokonce výslovně uvedl, že by ho využití tohoto nástroje ani nenapadlo. Soudce Sedláček také dodal, že z jeho pohledu nedošlo k porušení povinností soudce.

Pro zachování nezávislosti justice je žádoucí, aby byly zásahy Ministra spravedlnosti a využívání kárných žalob vůči jednotlivým soudcům využívány výjimečně. A to v případě excesů, proti kterým nezasáhnou právě předsedové soudů.

  • Ve 3. bodě týkajícího se nejmenování soudce Aleše Novotného místopředsedou trestního úseku Krajského soudu v Brně nás pan ministr správně upozornil, že* „…i kdyby v budoucnu obžaloba podána byla, nelze předvídat, kterému soudci, resp. senátu by podle rozvrhu práce napadla.“*

To je pravda. Děkujeme za upravení nepřesnosti v našem vyjádření a omlouváme se za něj. Námi uvedená nepřesnost ale nic nemění na pochybnostech, které jsou s krokem pana ministra spjaté. Trváme na tom, že nejmenování soudce Novotného, který je známý svými přísnými tresty, do trestního úseku Krajského soudu v Brně, vyvolává kvůli střetu zájmů pochybnosti. Právě některý ze soudců tohoto trestního úseku totiž bude brněnskou kauzu soudit.

  • V bodě 3 také ministr Blažek uvedl, že podle § 104 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích má ministr spravedlnosti pravomoc jmenovat funkcionáře a také to, že důvody k nejmenování transparentně komunikoval, přičemž se jednalo „zejména o průtahy Mgr. Novotného při vyhotovování rozhodnutí, za které mu byla předsedou soudu uložena výtka...“

Ačkoliv uznáváme, že tehdejší předseda soudu Milan Bořek výtku udělil, v rámci ní samé také uvedl, že lhůta k vyhotovení byla Novotnému prodloužena. A to proto, že byl „extrémně pracovně zatížený projednáváním a rozhodováním jiných složitých případů, a tato skutečnost negativně ovlivnila i vypracování rozhodnutí v předmětné věci“.

Dodejme, že sám ministr Blažek v rozhovoru pro iRozhlas uvedl, že se o dané výtce dozvěděl až poté, co se rozhodl soudce Novotného nejmenovat.

Stejně jako v případě podání kárné žaloby je i v případě nejmenování soudce důležité, aby ministr zasahoval do soudní soustavy co nejméně. Prostor pro odmítnutí jmenovat soudce je možný, ale zejména v situacích, pokud je navržen zjevně nevhodný kandidát. Soudce Novotný je však, jak uvedla Soudcovská unie, za poslední léta vysoce nadprůměrně hodnocen Vrchním soudem v Olomouci, který projednává všechna odvolání ve věcech, kterým předsedal. Nezdá se tedy, že by to byl tento případ, a proto vyvolává kárná žaloba v kontextu ministrova střetu zájmů pochybnosti.

  • Na závěr bodu 3 Pavel Blažek uvedl, že nejmenováním soudního funkcionáře nedochází k ohrožení nezávislosti justice. Což po společném setkání s ministrem Blažkem částečně potvrdil i předseda Soudcovské unie JUDr. Libor Vávra.

V tomto ohledu skutečně došlo k ustoupení Soudcovské unie od jejího původního vyjádření, že „jde o přímý a nepřípustný zásah moci výkonné do rozhodovací činnosti soudců“. Z vyjádření ovšem také vyplývá, že spojovat konkrétní rozhodnutí soudce, resp. senátu, s jeho ne/jmenováním je přinejmenším nešťastné.

  • Ve 4. bodě se k tématu dotazování na osobní poměry státní zástupkyně, která kauzu dozoruje, ministr vyjádřil takto: „z vlastní činnosti [jsem] dotazy ve vztahu k těmto kauzám, natožpak dotazy týkající se osobního života státních zástupců nepokládal – pouze [jsem] přeposlal interpelace poslanců státnímu zastupitelství k vyjádření tak, abych mohl na interpelace poslanců v souladu se zákonem reagovat.“

Opět se zde opakuje princip obhajování nevhodných kroků povinností vyplývající ze zákona. Jádro argumentace stojí na tom, že ministr spravedlnosti má zákonnou povinnost reagovat na interpelace. Ovšem jak jasně vyplývá z § 13 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, dotazy pokládané na státní zastupitelství mají své limity. Musí se týkat „stavu řízení“, nikoliv *„každé věci, v níž je dané státní zastupitelství činné, pokud je taková informace potřebná k plnění úkolů ministerstva nebo pokud takovou informaci potřebuji jako člen vlády.“ *Dotazy osobní povahy se skutečně netýkají stavu řízení.

Jan Lata, prezident Unie státních zástupců, tvrdí, že ministr by se měl zabývat i obsahem interpelací, zvláště pokud se jedná o nevhodné dotazy na osobní záležitosti. Lata dodal, že ministr by měl říct k takovým osobním dotazům, že se k nim vyjadřovat nebude.

V podobném duchu, ale v obecnější rovině, se vyjádřil ústavní expert Jan Wintr. Ten argumentoval tak, že i člen vlády má právo interpelace negovat, tedy že může odmítnout odpovědět.

Z výše uvedených důvodů je na místě mít obavy ohledně skutečného důvodu interpelací, na které pan ministr odkazuje.

Závěrem bychom rádi dodali, že ministr spravedlnosti má být především vnímán jako obránce nezávislé justice na poli exekutivy. Skutečnost, že ministr může své dílčí postupy obhajovat zákonností, resp. absencí nezákonnosti, poukazuje na to, že systém není dostatečně chráněn proti podobným zásahům. Zodpovědná vláda hájící demokratický právní stát by se měla proti takovému chování jasně vymezit a ministra odvolat.


Rádi bychom tímto poděkovali za konzultaci organizacím Rekonstrukce státu a Transparency International.

Foto: ČTK

Zapojte se a proměňte slova v činy ještě dnes

Podepište výzvu

Přidejte se k 543 395 demokratům, kteří podepsali naši výzvu.

Akční centrum

Zjistěte, jakým způsobem se můžete zapojit právě Vy.

Darujte

Darování je nejjednodušší a nejrychlejší cesta, jak se můžete zapojit hned teď.

Sdílet stránku
Zkopírovat odkaz do schránky
Sdílet na Facebooku