Podpora Čechů a Češek vůči Ukrajině klesla na evropské dno. Snad pod náporem každodenních starostí se k Ukrajině začínáme obracet zády. Ona ale i po téměř třech letech vytrvale bojuje proti agresorovi. Co za úpadkem podpory doopravdy stojí a co s tím můžeme dělat?

Pouhých 43% společnosti nadále souhlasí s finanční podporou Česka Ukrajině. To je vůbec nejnižší číslo ze všech členských zemí EU v rámci posledního šetření Eurobarometru, které proběhlo loni na podzim. Současně u nás přetrvává nejnižší společenská podpora budoucího členství Ukrajiny v Evropské unii, respektive udělení statusu kandidátské země. Dokonce i poskytování humanitární podpory je u nás vnímáno jako problematické. Podporuje jej sice 78 % Čechů a Češek, i tak se ale jedná o třetí nejnižší podporu v EU. Na nižších příčkách se pohybují už jen Bulharsko a Rumunsko. Nejpřekvapivější na výsledcích ovšem je, že podpora české společnosti upadá (až na výjimky) nejrychleji v celé Unii.

Příčin je zřejmě více. Jednou z nich může být únava ze zahlcení negativními a katastrofickými informacemi z Ukrajiny, se kterými je náročné se na denní bázi vypořádávat.

Negativní dopad má ale určitě také fakt, že současná vláda „za Ukrajinu“ schovává celou řadu nepopulárních opatření, a to především na poli sociálních a ekonomických politik, které mají zásadní dopad na životní úroveň velké části české společnosti. Připomeňme si, že Českem proběhla dlouhodobá dvouciferná inflace, ekonomické zotavování se po pandemii patřilo mezi nejpomalejší v Unii a zhruba šestina domácností se podle agentury PAQ a Českého rozhlasu příjmově propadla pod hranici chudoby. Velký negativní vliv má bezpochyby i „mírová“ rétorika české opozice. Do vnímání ruské agrese na Ukrajině se totiž promítá i výrazná polarizace českého voličstva na vládní a opoziční tábor, která není u jiných zemí tak výrazná.

Důvody, proč Ukrajinu naopak nadále podporovat, ale nikam nezmizely. Ukrajina stále slouží jako nárazníkové pásmo mezi Ruskem a zbytkem Evropy. Její podpora není pouze aktem solidarity, ale i jasnou investicí do naší bezpečnosti a do udržení poválečného bezpečnostního uspořádání Evropy.

Nestabilní, či dokonce poražená Ukrajina by také zapříčinila další vlnu ukrajinských uprchlíků, kterých jsou už v Česku statisíce. A ačkoliv se ukrajinští váleční uprchlíci a uprchlice integrují do české společnosti velmi dobře, přinášejí jí ekonomický užitek a představují i výrazné kulturní obohacení, co se týče „vstřebávacích kapacit“ česká společnost přece jen v současnosti naráží na strop.

Podporou Ukrajiny se v neposlední řadě stavíme také za základní principy mezinárodního práva, a to zejména práva národů na sebeurčení. V době, kdy Donald Trump volá po obsazení Panamského kanálu nebo Grónska musíme jasně ukázat, že alespoň v Evropě tyto principy stále platí.

Silná a konzistentní česká podpora je jedním z klíčových pilířů, který drží Ukrajinu na nohou. Za naši podporu Ukrajiny jsme si v Evropě vysloužili uznání a stali se na tomto poli spolehlivým hráčem a partnerem. Nejen proto nesmíme v podpoře bojující Ukrajiny polevit.

Nechceme, aby v Ukrajině museli umírat další a další lidé, aby si rodiny, přátelé, partneři a partnerky museli dát předčasné sbohem, aby byly i nadále ničeny nemocnice, školy i kulturní dědictví Ukrajiny.

Pojďme proto společně vyjádřit svou neutuchající podporu Ukrajině a jejímu statečnému lidu. Kdy? Už v neděli 23. února na Staroměstském náměstí. Více informací zde.

Sláva Ukrajině.