15 ze 17 radních hlasovalo pro odvolání Jana Součka. Ten během svého působení v čele České televize podnikl řadu kroků, které otřásly důvěrou ve veřejnoprávní médium. Zůstávají mlhavá vyjádření a vážná obvinění – bez důkazů a odpovědí.

Odvolaný generální ředitel veřejně mluvil o údajných nátlacích, vydírání a snahách o personální zásahy, včetně požadavků na odstranění moderátora Václava Moravce. Zmínil i nezahájené vymáhání milionové škody způsobené bývalými radními, ale neuvedl, kdo měl na tyto věci tlačit, nebo proč nekonal. Jeho působení poznamenala netransparentní rozhodnutí, mlčení namísto vysvětlení –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a především ústupky vlivovým tlakům.

Očekávání vs. realita

Když Jan Souček nastupoval do čela České televize, mnozí očekávali, že přinese stabilitu a otevřenost. Místo toho přišlo období, které se vyznačovalo nekomunikací, rozporuplnými kroky a ústupky. Z obrazovky zmizely pořady, které reprezentovaly investigativní žurnalistiku a povzbuzovaly kritické myšlení. Nejviditelnějším příkladem byl konec pořadu 168 hodin – formátu, který se roky věnoval důležitým tématům veřejného zájmu a nebál se klást nepříjemné otázky. Jeho zrušení nebylo běžnou dramaturgickou změnou. Byl to jasný signál: kritická žurnalistika v ČT dostává na pomyslném semaforu červenou.

Namísto snahy hájit nezávislost redakce se objevila tendence vyhýbat se konfliktům, tlumit napětí a „nezavdávat příčiny“. Právě generální ředitel by měl být tím, kdo bude veřejnoprávní médium aktivně chránit – nikoliv pasivně řídit. Veřejnoprávní televize má být pilířem informované společnosti, ne bezpečnou zónou pro mocné, kteří ji využívají jako hlásnou troubu.

Kdo rozhoduje dál?

I když je Jan Souček pryč, v Radě ČT stále zůstávají ti, kteří ho do vedení dosadili. Někteří z radních opakovaně selhali v základním pochopení své role a veřejným vystupováním přispěli k prohloubení nedůvěry v potřebné veřejnoprávní médium. Tito lidé dál rozhodují o tom, kdo bude stát v čele jedné z klíčových veřejných institucí. Přitom už dávno ztratili důvěru odborné veřejnosti i části občanek a občanů. Zůstávají v Radě navzdory tomu, že volbou Součka už jednou selhali a mohou selhat znovu, zvlášť ve stínu blížících se voleb, které doprovází mocenské tlaky.

Není jedno, kdo přijde po něm

Odvolání Součka není vítězstvím – je to jeden z milníků. Skutečný test přijde teprve nyní: koho Rada ČT vybere jako dalšího generálního ředitele? Pokud to bude člověk ještě pochybnější než Souček – poddajnější, méně důvěryhodný a méně ochotný vystoupit proti tlaku – pak se Česká televize může ocitnout v mnohem hlubší krizi než dosud.

Jako koncesionáři máme právo trvat na tom, aby v čele této instituce stál člověk, který je kompetentní, sebevědomý, otevřený, transparentní, odolný vůči vnějším tlakům a bojuje za nezávislost a profesionalitu ČT. Ne figurka, správce chaosu nebo kariérní technokrat bez názoru, který otáčí podle toho, jak je zrovna potřeba

Veřejnoprávní médium musí sloužit veřejnosti

To, kdo bude stát v čele České televize, není vnitřní záležitostí několika lidí na Kavčích horách. Je to otázka veřejného zájmu. Týká se každého, kdo z veřejných peněz platí její chod, kdo věří, že informace mohou být férové, ověřené a nezávislé.

Veřejnoprávní televize musí být řízena jako služba veřejnosti – ne jako soukromá firma, bitevní vřava nebo PR oddělení mocenských struktur. Není náhoda, že země, kde jsou veřejnoprávní média skutečně kvalitní a nezávislá, patří k těm nejvyspělejším na světě. Zatímco v zemích, kde jsou média v rukou mocných, bují korupce a bezpráví. Nezávislost České televize je jedním z ukazatelů, kam se naše země zařadí.