Včerejší předběžné opatření Ústavního soudu ve sporu prezidenta s vládou nastartovalo období, na které ministr Macinka rád vzpomínat nebude. Povinnost akreditovat hlavu státu na summit NATO byla totiž jen začátkem jeho trápení.

Za své pomalu berou i vyjádření, kterými ve žlučovité navztekanosti obšťastnil veřejnost na včerejší tiskovce. O vyhrocených hloupostech typu ústavní puč či válka s vládou jsme už psali jinde, nicméně Macinkův záměr co nejvíce prezidentovi účast v Ankaře znepříjemnit, třeba tím, že ho “nepustí” na neformální večeři, se otřásá v základech.

Hlava státu se k nastalé situaci vyjádřila velmi srozumitelně:

„Pan ministr evidentně znovu nepochopil dělbu rolí a funkcí v tomto státě. Je potřeba jasně říct, že pokud je prezident v jakékoli delegaci, je automaticky vedoucím této delegace.”

Již delší dobu je zřejmé, že chlapecká zpupnost Macinkovi škodí. Do čehokoli investuje maximální politický kapitál, ať už je to jmenování parťáka Turka ministrem či současný spor s prezidentem, vše zatím končí drtivou porážkou.

Přitom by stačilo ubrat na aroganci a hlavně - respektovat svou váhovou kategorii.