Tomio Okamura se po letech dočkal podílu na moci. Jeho hnutí SPD vstoupilo do vlády. A mohlo se tak směle pustit do naplňování svého programu. Věc se má ovšem tak, že Okamura vládnout neumí. A tak mu nezbývá než vztekle kopat kolem sebe.

Když byl politický podnikatel se strachem a nenávistí zvolen předsedou Sněmovny, slíbil, že bude pracovat ve prospěch zklidňování rozjitřených emocí, upřednostňovat dohodu před konfliktem a vůbec se chovat tak, jak se sluší a patří na jednoho z nejvyšších ústavních činitelů.

I jen letmým pohledem na jeho výroky z posledních dní lze rozpoznat, že jeho slib skončil stejně jako tisíce a tisíce novoročních předsevzetí o zdravém stravování, pravidelném pohybu nebo rozvíjení rodinných vztahů.

A co všechno předseda parlamentního fašistického hnutí naplácal?

• Vyslovil se proti přijetí Ukrajiny do Evropské unie.
• Opakovaně odmítl, abychom napadené zemi finančně pomohli.
• Vyzval k ukončení podpory ukrajinských uprchlíků.
• Varoval před hordami vraždících imigrantů.
• A naposledy přišel s nápadem, aby Česká republika odebrala nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva – ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému.

Pomineme-li neopominutelné a to, že podpora Ukrajiny je z mnoha důvodů v našem nejlepším zájmu, nelze si nevšimnout, že soudem usvědčený lhář, popírač holocaustu a otevřený rasista si libuje v zahraničně-politických tématech, zatímco ta domácí zhusta přehlíží. Předvolební sliby o všem pro všechny jsou ty tam. Zbývá jen staré dobré rozeštvávání.

Okamurův výpad proti Zelenskému tedy není ničím novým.

Naopak jde o jeho běžnou praxi.

Namísto pohoršování se nad tímto a mnoha dalšími podobnými nehoráznostmi, bychom proto měli přemýšlet, jak se mohlo stát, že se v pozici třetího nejvyššího ústavního činitele vůbec ocitl.

A udělat, co je v našich silách, aby se podobná ostuda už nikdy neopakovala.