Vážení spoluobčané,

tak začínaly obvykle projevy Václava Havla. Od roku 2011 už pro nás Havel nové projevy nepíše, dostal angažmá v jiném podniku. Připomeňme si sílu občanské společnosti, která se opírala o pochybování, sebeironii, vědomí absurdity lidských věcí a naději.

Připomínáme si devět let od úmrtí tohoto dramatika, disidenta a našeho prezidenta.

Devět let sice není žádné kulaté výročí, ale při tom příštím už může být pozdě. Bude totiž již po volbách, které zásadně ovlivní vývoj v příštích letech. Podpořme v nich všechny strany hlásící se k jeho odkazu a zbavme se konečně těch, kterým jde hlavně o moc a vlastní prospěch.

Ukončeme vliv oligarchů a pro-ruských i pro-čínských tendencí v byznysu, politice a na Hradě.

Naučme se znovu jeden s druhým mluvit, vraťme do veřejného prostoru laskavost, kritické myšlení a odvahu a převezměme zodpovědnost za vývoj naší společnosti.

Vždyť „lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.“

Když se Václava Havla ptali, o jaké republice sní, odpověděl:

„O republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.”

Jestliže se má rok 2021 stát Rokem změny, tedy rokem, který vykročí směrem k této vysněné republice, musí na tom každý jeden z nás začít pracovat. V demokracii se holt musí angažovat všichni, jak říkal Havel. A přitom se opravdu počítá každá malá chvilka.

Pojďme nyní v době vážné krize a nejistoty zapálit svíčku pro Václava Havla a připomenout si naději, kterou uměl přinášet. Naději nepodmíněnou, naději, která nežádá zisky, naději z osobního přesvědčení a naději otevřenou budoucnosti, ať má být jakákoliv. Vyjádřeme tak odhodlání, že o vysněnou společnost má smysl neustále usilovat. Bez ohledu na to, jak to nakonec dopadne.

Má to smysl.

Václav Macháček-Rieger, Zámek Maleč

Ondřej Bednář, Karlovy Vary

Veronika Jiravová, Kostelec nad Černými lesy

Benjamin Roll, Praha

Milion chvilek pro demokracii