Další soused, další volby. Po Slovensku čekají v neděli 15. října parlamentní volby Polsko. A právě v tomto napjatém předvolebním období se nejcitelněji ukazuje, jak moc důležitou roli sehrávají nezávislá veřejnoprávní média. Respektive to, že v Polsku zcela chybí.

Po sérii reforem, které zavedla strana Právo a Spravedlnost (PiS) po svém vítězství ve volbách, se všechna veřejnoprávní média dostala pod vládní kontrolu. Pokrytí na celém území Polska má přitom jako jediná právě veřejnoprávní televize. A z ní je teď loajální vládní médium.

Před volbami je pak jednostranný provládní směr polských veřejnoprávních médií o to problematičtější. Projevil se například tím, jak veřejnoprávní televize informovala o opozičním pochodu Milion srdcí, který živě nepřenášela a zároveň podhodnotila počet jeho účastníků. Přitom podle varšavské radnice se ho zúčastnilo asi milion lidí. Polští občané se tak dnes už nemohou spolehnout na kvalitní veřejnoprávní média a polská demokracie tím trpí. Ostatně – dokládá to i žebříček mediální svobody Reportérů bez hranic, kde se Polsko od roku 2015 propadlo z osmnáctého místa na šedesáté šesté.

V České republice nezávislou veřejnoprávní televizi stále ještě máme. Platit u ČT 160 korun a u Českého rozhlasu 55 korun měsíčně, jak to navrhuje ministr kultury Martin Baxa, je malá cena za nezávislá média. Naopak zrušení poplatků, o kterém mluví Andrej Babiš, je cestou, jak o ně přijít a následovat Polsko. V době, kdy se finančně náročný kvalitní a důvěryhodný obsah byznysově nevyplácí a soukromá média se stávají mocenským nástrojem, jsou média veřejné služby pro demokracii nezbytnou oporou.