Parlamentem definitivně prošel tzv. pandemický zákon. Na jeho schválení jsme čekali déle než rok a zejména opozice si od něj slibovala, že díky němu už nebude potřeba pořád dále prodlužovat nouzový stav. Ten totiž dává vládě téměř neomezené pravomoci a umožňuje jí zásahy do našich základních práv a svobod, navíc s minimální možností přezkumu.

Pandemický zákon byl narychlo projednán poté, co opozice v půlce února odmítla nouzový stav znovu prodloužit. Rychlost, s jakou se zákon projednával, se pochopitelně podepsala na jeho podobě. Chyby ve vládní verzi připustil dokonce i premiér Babiš a ministr vnitra Hamáček. Senát návrh zákona projednal ve zkráceném jednání a vrátil jej Sněmovně s pozměňovacími návrhy. Dnes byla pozměněná verze ve Sněmovně definitivně schválena.

Jenže! I přes schválení tohoto zákona dojde i k opětovnému vyhlášení nouzového stavu – který původně díky pandemickému zákonu vůbec neměl být potřeba.

Vláda tvrdí, že nouzový stav je nutný pandemickému zákonu navzdory, a to hlavně kvůli zhoršujícímu se vývoji situace. Pandemický zákon totiž na rozdíl od nouzového stavu vládě neumožňuje například omezit volný pohyb, setkávání nebo nařídit noční zákaz vycházení. Podle vlády jsou právě tato omezení nutná, abychom zabránili hrozícímu kolapsu nemocnic.

Sněmovna sice dnes odmítla prodloužit původní nouzový stav, ale současně vládu vyzvala k vyhlášení nouzového stavu nového. Dobře. Pak je ale otázka, proč musel být pandemický zákon tak narychlo šitý, narychlo přijatý, a to navíc v nepříliš kvalitní formě (senátor Canov ho dokonce nazval „paskvilem”).

Jak upozorňují senátoři, Sněmovna by například měla mít možnost vyjadřovat se a případně rušit jednotlivá opatření v rámci zákona. To ale v současnosti není možné. Sněmovna může zrušit pouze stav pandemické pohotovosti jako celek. Tím jsou značně omezeny kontrolní pravomoci Sněmovny.

Jaké jsou vlastně hlavní rozdíly mezi stavem pandemické pohotovosti, který zavádí nový pandemický zákon, a mezi nám dobře známým nouzovým stavem?

• Nouzový stav může vláda vyhlásit kdykoliv na dobu 30 dnů, následně jej může prodloužit se souhlasem Sněmovny. Pandemický zákon má pouze omezenou platnost, a to do 28. února 2022. Současně může návrh na zrušení stavu pandemické pohotovosti kdykoliv podat pětina všech poslanců.

• Opatření v rámci nouzového stavu vláda nemusí nijak zdůvodňovat, nemusí ani o svých krocích informovat Sněmovnu. Zrušit opatření v rámci nouzového stavu může pouze Ústavní soud. Podle pandemického zákona musí vláda Parlament podrobně informovat o svých krocích, a to buď každých 14 dní, nebo na žádost jednotlivého poslance či senátora. Opatření nově bude přezkoumávat Nejvyšší správní soud či krajské soudy, a to zrychleně.

• Pandemický zákon ukládá Ministerstvu zdravotnictví povinnost na svých webových stránkách pravidelně zveřejňovat analýzu epidemiologické situace a model, na základě kterého jsou opatření přijímána.

Je dobře, že ke schválení pandemického zákona konečně došlo. Ale vzhledem k tomu, jak velký dopad může mít na životy nás všech, byli bychom raději, kdyby nebyl schválen tak překotně. Obzvlášť, když si vláda opět prosadila i nouzový stav a koupila si tedy minimálně další měsíc času, kdy mohla ze zákona odstraňovat nedokonalostí.

Do voleb zbývá 223 dní. #rokzmeny