Sociální demokraté po 30 letech vypadli z Poslanecké sněmovny. ČSSD se silně otřásla v základech už při minulých parlamentních volbách, kdy ztratila 35 mandátů. Přes zkušenost se společnou vládou s Andrejem Babišem se rozhodli urputně držet u moci a být lokajem Andreje Babiše. Sociální demokraté sice stále deklarovali, že se zasadí o politická řešení sociálních témat a že budou zastávat své tradiční hodnoty, ale v konečném důsledku přispívali k Babišově destruktivní politice.

Výsledek? Naprostá ztráta důvěry ve stranu a její představitele, diskreditace tradiční levicové politiky, přesun voličů ČSSD k ANO zpečetěný jejich vypadnutím ze Sněmovny. Za tuto hořkou porážku si sociální demokraté ale mohou hlavně sami. Proč?

• ČSSD je nejednotná: Strana se dělí na dva protichůdné póly - liberální a tradiční. Liberální a progresivní proud ale ve straně doteď nedostal prostor. Členové strany, kteří prokázali vůli nastolit proevropskou progresivní politiku, byli ze strany odejiti nebo odešli do vnitrostranické opozice. Tahle rozpolcenost vede tak maximálně k pochybám a zmatení voličů. ČSSD si nezvolila západní progresivní směr - to dokládá například kandidatura Tomáše Petříčka na předsedu sociální demokracie. Petříčkovo prozápadní směřování ale členové strany nepodpořili a do čela zvolili opět Jana Hamáčka. Ten pak Tomáši Petříčkovi jasně řekl, že pro něj ve straně už není místo. ČSSD se tak neodstřihla se od starých kolejí, které ještě odkazují k éře Miloše Zemana a mají východní proruské tendence.

• Jan Hamáček: Roli kapitána potápějící se lodi sehrál Jan Hamáček, který nese velký podíl na tom, jak tragicky ČSSD ve volbách dopadla. Jeho přehnaně loajální chování vůči Andreji Babišovi, neschopnost si ve vládě prosadit klíčové zákony a k tomu dodnes nevyřešená cesta do Ruska v době Vrbětické kauzy. Ostatně celkově ČSSD těžce postrádá osobnosti, které by straně daly směr, přidaly na serióznosti a přesvědčily voliče. “Hustá dvojka” v podobě Jany Maláčové a politicky resuscitovaného Matěje Stropnického byl už na první pohled trochu zoufalý pokus oslovit nerozhodnuté voliče.

• Ve službách ANO: Hřebíčkem do sněmovní rakve sociální demokracie je hnutí ANO, které jednak přetáhlo elektorát ČSSD na svou stranu, za druhé servilní a nedůstojné vystupování ČSSD ve vládě nemohlo v podstatě skončit jinak než zklamáním a odchodem voličů tradiční levice. To ostatně mohli Sociální demokraté tušit už před čtyřmi lety, kdy je hnutí ANO poprvé vyždímalo.

ČSSD utrpěla historický pád, který ji může stát odchod z politické scény nejen na toto volební období. V nově zvolené Sněmovně nemá tedy levice zastoupení. Přitom vyvážení levice a pravice je pro demokratickou politiku nesmírně důležité a kvalitní opoziční práce z levicového pohledu by měla být ve vlastním zájmu pravicových vlád. Kvalitní levice ovšem v českém politickém spektru dlouhodobě chybí a ČSSD je toho zářným důkazem. V následujících čtyřech letech se musí sociální demokraté popasovat s hledáním nové vize, nových představitelů ale také se závažnými finančními problémy, které stranu již dlouho sužují. Podaří se ČSSD zvrátit trend posledních let a chytnout druhý dech? Těžko říct. Nicméně prohlášení bývalého “ikonického” předsedy Paroubka, že by se do strany byl ochoten vrátit, aby jí pomohl, ukazují, že před sociálními demokraty je věru náročný úkol.

V nejbližších letech uvidíme, jak se sociální demokraté se svým úkolem popasovali. Pro nás a pro všechny demokraty je ale důležité jedno ponaučení z příběhu ČSSD: vypadnutí ze Sněmovny a balancování na hraně existence je cena, která se platí za zpronevěřování se vlastním hodnotám a spolupráci s autoritáři typu Andreje Babiše.