Kostlivci ze skříní většinou vypadávají po odchodu politika z úřadu. Z hradních skříní ale lezou už teď, asi jsou přecpané.

Prezidentovo udělení milosti šéfovi Lánské obory Miloši Balákovi hnulo žlučí občanům i politikům napříč politickým spektrem. Místo důvěry v právní stát zbyla občanům jen hořkost z toho, že jsou zde někteří rovnější než jiní.

Jenže uplynul sotva týden a Hrad už nás zásobuje dalšími znepokojivými zjištěními. Po kauze skartované zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) k Vrběticím odhalili novináři dalších 32 skartovaných utajovaných dokumentů. Narychlo zorganizovanou skartaci nařídil kancléř Vratislav Mynář v rozporu s pravidly kanceláře, všechny dokumenty měly být archivovány až do roku 2023, některé dokonce do roku 2025.

Dokumenty od zpravodajců se týkaly například aktivity ruských vojenských sil na ukrajinských hranicích nebo informací NATO o situaci v Iráku. Vzhledem k tomu, že Mynář ani poradce Martin Nejedlý nemají potřebné prověrky a s ruskými diplomaty (dnes již většinou vyhoštěnými za podezření ze špionáže) udržovali úzký kontakt, je situace o to závažnější. Proto se skartacemi dokumentů již zabývá Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). Po vpádu Ruské federace na Ukrajinu tak hradní zaměstnanci teoreticky mohli pomáhat přímo agresorovi. Proto je tak potřebné, aby se občané dozvěděli, že politici a instituce konají a věc prošetřují.

Aby toho nebylo málo, tak včera ještě vyšlo najevo, že spolumajitel serveru Parlamentní listy Michal Voráček a šéf česko-čínské obchodní komory a fotbalové Slavie Jaroslav Tvrdík mají karty pro vstup do hradních kanceláří. Což znamená, že nemusí nahlašovat, koho jdou navštívit a o jejich návštěvách se nevede žádná evidence. Podle vyjádření bývalých kancléřů, kteří byli zodpovědní za vydávání vstupních karet za doby prezidentů Václava Havla a Václava Klause, je to nepředstavitelná praktika.

Ve světle těchto informací asi nikoho nepřekvapí varování BIS o stále intenzivnější činnosti ruských a čínských tajných služeb na našem území. Vždyť v jaké jiné zemi měli přímo agenti nebo jejich spolupracovníci devět let tak exkluzivní přístup do prezidentských kanceláří a možná i k informacím, které Hrad ze zákona od zpravodajských služeb dostával?

Po milosti pro Baláka se zdálo, že politici jsou rozčilení a využijí všechny prostředky, které systém má, aby ukázali, že takto hrubé porušování zásad právního státu a zneužívání pravomocí prezidentem a jeho lidmi není přijatelné. Reálně však Senát pouze konstatoval, že milost pro Baláka byla nepřijatelná “obsahem, odůvodněním, politicky i právně”. To se toho ale opravdu nestalo mnoho.