Za dva měsíce budeme po pěti letech vybírat nového prezidenta. Jaké zkušenosti nám přinesly prezidentské volby v roce 2018?

1️) Nepodléhejme falešné jistotě, že voliči demokratů se pro druhé kolo spojí

V prvním kole volby prezidenta v roce 2018 získal Miloš Zeman 38,6 % hlasů a Jiří Drahoš 26,6 %. Kandidáti na 3. až 5. místě získali každý kolem 10 % a všichni vyjádřili podporu do druhého kola Jiřímu Drahošovi. Možná jsme se tím nechali „ukolébat” a výsledkem bylo, že Zeman ve druhém kole zvítězil o necelá 3 %. Co způsobilo takový obrat?

I když neúspěšní kandidáti vyjádří podporu jednomu z postupujících, neznamená to automaticky, že se jejich voliči budou tímto přáním řídit. Příkladem jsou hlasy pro Marka Hilšera v roce 2018. Hilšer sice podpořil Jiřího Drahoše, třetina jeho voličů ovšem překvapivě hlasovala pro Zemana a 12 % k druhému kolu vůbec nepřišlo.

Nenechme se tedy ukonejšit součtem hlasů neúspěšných demokratických kandidátů z prvního kola. I když po prvním kole můžeme mít pocit, že je vyhráno, nemusí být. Druhé kolo bude klíčové.

2) Připravme se na drsnou dezinformační kampaň

Tým Miloše Zemana se nikterak nezdráhal hrát na strunu strachu a zemi zaplavily plakáty „Stop imigrantům a Drahošovi”. Migrace přitom pro Českou republiku představovala v té době minimální riziko. Je velmi pravděpodobné, že se dezinformace objeví jako zbraň v předvolební kampani i tentokrát.

Andrej Babiš zatím na své protivníky neútočí, ale nenechme se zmást. Jestli jde totiž Babišovi a jeho týmu něco opravdu dobře, jsou to právě ofenzivní politické kampaně. Babiš má druhé kolo téměř jisté a jeho kampaňový tým si pravděpodobně schovává munici na finálový duel. Navíc stále vlastní třetinu soukromého mediálního trhu a několikrát předvedl, že se neštítí manipulovat fakty a šířit ve svých novinách i na svých sítích prokazatelné dezinformace.

V důsledku války na Ukrajině a energetické krize jsou pochopitelně v tuto chvíli existenční strachy ve společnosti mnohem větší téma, než tomu bylo v roce 2018. Riziko nejen šíření, ale i přijímání dezinformací je tedy větší. A můžeme tak počítat s velmi ostrou předvolební kampaní.

3) Nevybírejme nejlepší kampaň, ale nejlepší kandidáty

Že sociální sítě zneužívají osobní data uživatelů pro cílení politické reklamy, bylo hodně skloňované téma v souvislosti s prezidentskými volbami ve Spojených státech 2016 nebo s referendem o vystoupení Velké Británie z Evropské unie. „Výborně” to zafungovalo zejména při mobilizaci nespokojených (ne)voličů. A Facebook se tak dostal za zneužití osobních informací milionů uživatelů k politické reklamě před americký soud.

Ale zpět k volbám 2018. Už méně se popisoval a vyšetřoval projekt společnosti Cambridge Analytica v České republice. Podle svědectví jejich bývalého zaměstnance a whistleblowera Christophera Wylieho jednali zástupci Cambridge Analytica s Lukoilem o zapojení se do druhého kola prezidentské volby v ČR v roce 2018, kterou nakonec vyhrál Miloš Zeman. Podle Wylieho měla firma Cambridge Analytica zajistit cílenou politickou reklamu ve prospěch Zemana ve druhém kole prezidentské volby 2018. Bohužel média, státní orgány ani opoziční politici toto téma moc neřešili. A veřejnost tak nemá informace, zda-li vůbec probíhalo vyšetřování a pokud ano, pak o něm celkově ví velmi málo.

I když od té doby musí být zadávání objemu reklamy na sociálních sítích zveřejňováno, je těžké uvědomit si, sledovat či měřit do jaké míry cílená reklama formuje naše volební chování. Můžeme si být však jistí, že tento efektivní nástroj nezmizel a zkušení političtí marketéři ho budou využívat i nadále. Co tedy můžeme udělat jakožto uživatelé? Nevybírat si jen nejlepší kampaň, ale hlavně nejlepšího kandidáta. Soustředit se tedy spíše na to, co o konkrétním člověku říkají relevantní mediální zdroje, než pouze na to, jak ho prezentuje jeho volební tým.

Prezidentské volby u nás ještě nejsou zcela zakořeněny. Každými volbami se ovšem můžeme něčemu přiučit a uvědomit si rizika, která nás jako voliče čekají. Mysleme na ně při nadcházející volbě a nenechme se někdy až „špinavou” a nefér kampaní odradit. To, kdo bude minimálně příštích pět let sedět na Hradě, máme v rukou my všichni. Zvládneme to. Konečně si zvolíme prezidenta, za kterého se nebudeme stydět.

Zdroje:

• denikn.cz

• blog.aktualne.cz

• irozhlas.cz

Aby vám neutekla žádná aktualita týkající se (nejen) prezidentských voleb, přihlaste se k odběru našeho pravidelného přehledu informací Zůstaň v obraze a my vám ty nejdůležitější zprávy pošleme do vašeho mailu.