Hluboký covid. Zákaz potkávání se kvůli riziku šíření nákazy. Zima. A jeden přešlap tehdejší vlády za druhým. Důvodů k úsměvu moc nebylo. Zato těch k vyjádření občanského nesouhlasu s nastalou situací bylo až až. Uspořádali jsme proto první online demonstraci, ke které se přes počítač či jinak připojilo 230 tisíc lidí. A o několik měsíců později jsme společně vyrazili na autoprotest - Masopustní jízdu Prahou. Magistrát, a v důsledku toho i policie, ale řekl, že shromáždění v autech není shromáždění. Což ovlivnilo průběh akce. A co hůř, takovéto rozhodnutí pro nás i ostatní organizace znamenalo omezení práva shromažďovacího. A tak jsme se s případem vydali k soudu. Jak to dopadlo? A jak to tehdy celé bylo?

Nezvládnutá koronavirová krize, otrávená Bečva, hrozící Ruská dostavba elektrárny Dukovany, Babiš ve střetu zájmů luxující náš stát, ohrožení veřejnoprávních médií, exekuce a arogance mocných… Takhle nějak vypadaly okolnosti, ve kterých jsme se v roce 2021 rozhodli uspořádat Masopustní jízdu Prahou. Několikakilometrovou kolonu alegorických vozů znázorňujících kauzy a problémy tehdejší vlády. Problémy, kterých bylo tolik, že už jsme je taky mohli měřit v kilometrech.

Shromáždění v autech, pro které jsme se rozhodli i s ohledem na epidemiologickou situaci, a které jsme řádně nahlásili, ale magistrát (a následně i policie) odmítl považovat za shromáždění a odmítl nám poskytnout součinnost. Prý právě proto, že šlo o protest v autech. Účastníci tak nemohli trasu jízdy projet nízkou rychlostí a v sevřeném celku. Museli při průjezdu městem dodržovat veškeré dopravní předpisy, tedy zastavovat na světelných křižovatkách apod., a v důsledku toho došlo několikrát ke smísení vozidel účastnících se Masopustní jízdy s ostatními auty v silničním provozu.

Soudní spor

O tom, že šlo o shromáždění ve všech slova smyslech tak, jak to uvádí právní řád, jsme ale byli i přesto přesvědčeni. Obrátili jsme se proto na soud a verdikt Nejvyššího správního soudu nám nyní po projednání dal za pravdu!

“Za nepochybné Nejvyšší správní soud pokládá, že svolaná akce byla shromážděním z hlediska Úmluvy a judikatury Evropského soudu pro lidská práva. [...] Nejvyšší správní soud neshledal přesvědčivé důvody, na jejichž základě by mohlo být konstatováno, že shromáždění za využití motorových vozidel a priori nelze pokládat za shromáždění podle shromažďovacího zákona. Uzavírá proto, že shromáždění ve smyslu shromažďovacího zákona může mít formu shromáždění osob ve vozidlech (stacionární shromáždění ve vozidlech) i pohybujícího se konvoje vozidel (mobilní shromáždění ve vozidlech), jsou-li splněny znaky shromáždění.“

Případ se teď vrací zpátky k novému jednání před městským soudem. Ten by ale měl brát v potaz stanovisko Nejvyššího správního soudu. Jde tak o další “boj”, který jsme jako občanská společnost vybojovali. Ne jen pro nás a účastníky našich akcí. Ale i pro ostatní neziskovky, spolky, nebo organizátory akcí ve veřejném prostoru. Aby se shromáždění a akce, na které máme jako občanská společnost právo, po právu i konaly. A aby, když to tak není, i díky našim námitkám a vyhraným soudním sporům vznikl pozitivní precedens i pro ostatní. A právě to se teď povedlo! Pokud by tedy znovu, a pevně doufáme, že ne, nastal scénář, který připomíná spíš než řízení státu tragikomedii o České republice, kde vládne chaos, a kde arogance a neschopnost mocných přesáhla všechny meze, víme, že se můžeme společně ozvat. Ne jen na náměstích nebo sociálních sítích, ale i formou autoprotestu. A víme, že tuhle možnost budou mít i ostatní aktivní občané. Nejsme sami. A právo musí platit pro všechny stejně!

Foto: Petr Zewlakk Vrabec