DŮLEŽITÝ ROZHOVOR: „DĚJINY UČÍ, ŽE PO ZPŘÍSNĚNÍ SE NEMUSÍ KONAT NÁVRAT K NORMÁLU” (ZDROJ: RESPEKT.CZ)

(Odkaz na celý článek)

„Vláda Andreje Babiše bude žádat Poslaneckou sněmovnu o prodloužení nouzového stavu. Měli by to poslanci udělat? A jaké mají pojistky proti tomu, aby ministři nezneužili svoji moc a z nouzového stavu se časem nestal stav trvalý? „Každopádně bych byl klidnější, kdyby v čele krizové vlády stál někdo, kdo nepovažuje své trestní stíhání a úpravu střetu zájmů za „účelovku“, neoznačuje kritiky za korupčníky a vlastizrádce - a má poněkud příkladnější vztah k ústavě a parlamentu,“ říká ústavní právník Jan Kysela.

(Respekt): Měla by Poslanecká sněmovna prodloužit kvůli koronaviru nouzový stav, jak ji o to požádá vláda? 

(Jan Kysela): S nouzovým stavem je spojen potenciál poměrně masivního zasahování do základních práv občanů, respektive do jejich běžného života. Proto by jeho prodloužení mělo být spojeno s důkladným vysvětlením dosavadních kroků vlády. Zdůvodněním, proč a k čemu je prodloužení nezbytné, jaký má vláda scénář dalšího postupu v uvolňování restrikcí atd." 

(Respekt): Ohrožení koronavirem se může časem snížit, ale kabinetu se vládnutí v nouzovém režimu může zalíbit. Jaké jsou pojistky, aby se Andrej Babiš se svými lidmi situaci nepokusil využít k posíleni své moci na úkor parlamentní demokracie? 

(Jan Kysela): Pojistky jsou tři. První je Poslanecká sněmovna, která může nouzový stav zrušit, resp. odepřít jeho prodlužování. Evidentní ovšem je, že zdaleka ne každý politický subjekt v současné Poslanecké sněmovně stojí neoblomně na platformě liberální ústavní demokracie, která je ústavně zachycena jako demokratický právní stát. Nemusí to znamenat nic, ale také může. 

Druhou pojistkou jsou soudy. Samo vyhlášení nouzového stavu podle mne soudnímu přezkumu nepodléhá, avšak navazující opatření omezující základní práva ano. Mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví či krajských hygienických stanic mohou být napadena před správními soudy, u krizových opatření vlády by bylo třeba detailněji zkoumat, u kterých by mohlo jít o soudy správní a u kterých o soud ústavní. 

A třetí pojistka? Tou jsou sami občané. Na jedné straně je jistě vhodné disciplinovaně po přiměřenou dobu dodržovat racionální omezení, na straně druhé je však třeba dávat najevo, jaký svět považujeme za vhodný k životu. Bude-li to svět, v němž je bezpečnost před vším možným, leckdy samozřejmě jen domnělá, vykoupena omezováním všemožných práv včetně práva tento stav kritizovat, bude to dozajista pokušení pro každou politickou reprezentaci, která není liberální demokracii oddána natolik, že sebe sama omezuje v možnostech jí škodit."